Celé jejich manželství bylo spoluprácí.

"Žena – to bylo její přesvědčení – nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu: oba mají hledat zákony Boží a je uskutečňovat,"

řekl o své ženě Tomáš Garrigue Masaryk.

Charlotte se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu, ve Spojených státech amerických. Byla třetí nejstarší z 11 dětí.
Jako malá často toužívala po samotě - není divu při tolika sourozencích. V podkroví měla malou světničku a tam si četla. Toužila po vzdělání a měla velmi ráda hudbu. Jako 17letá se rozhodla, že se hudbě chce věnovat vážně.Chtěla se stát klavíristkou, studovala na vyhlášené konzervatoři v Lipsku teorii hudby a hru na klavír. Věnovala dlouhé hodiny cvičení, aby dohnala, co zameškala v dětství. Ale nadměrnou námahou si nakonec nevratně namohla ruku a na koncertní dráhu musela zapomenout. Vrátila se tedy zpátky do Ameriky. Zůstala však v kontaktu se svými přítelkyněmi z dob studií. Po šesti letech se je vyrazila navštívit. V té době u jejích přátel, rodiny Göringových, bydlel v podnájmu Tomáš Masaryk, který se právě připravoval na habilitaci z filozofie na Vídeňské univerzitě. Masaryk byl stejně starý jako Charlotte. Měli mnoho společných zájmů a životních postojů a jejich přátelství brzy přerostlo ve vztah intenzivnější. 10. srpna 1877 se zasnoubili a chtěli se vzít.
15. března 1878 se v Americe konala svatba. Novomanželé společně odjeli do Vídně. Nebylo to lehké. Charlotte si byla vědoma, že se tím zříká blahobytného života a že se do Ameriky možná už nikdy nevrátí.
Masarykovi žili velmi chudě, Tomáš zatím místo v Praze na univerzitě nedostal, a tak jezdili často navštěvovat jeho rodiče v moravských Kloboukách. Charlotte chtěla Čechy poznat a už ve Vídni se začala učit česky. Vídeň Charlotte k srdci nikdy nepřirostla. Roku 1881 dostal Masaryk nabídku profesury na české univerzitě v Praze. Charlotte odcházela do Prahy ráda. Masarykovi ovšem v tehdejší maloměšťácké Praze budili velkou pozornost. Masaryk byl mladý profesor s velkým rozhledem, prostým a přirozeným vystupováním. Svou ženu respektoval jako rovnocenného partnera. Proto ostatně připojil ke svému jménu i jméno své ženy. Chtěl tím vyjádřit svůj vztah lásky i hluboké úcty k ní. Charlotte oslňovala nejen svým jedinečným intelektem, ale i svou zběhlostí v češtině a zájmem o vše české.
Masarykovi měli 6 dětí, ale prožili mnoho bolesti: Eleanora zemřela jako čtyřměsíční, nejmladší Hanička jako nemluvně a syn Herbert na následky tyfu v roce 1915 ve svých 35 letech.
Když se TGM rozhodoval, zda odejít do Ameriky kvůli odporu společnosti k jeho názorům (nepravost rukopisů zelenohorského a královédvorského, hilsneriáda), byla to Charlotte, která ho od toho odradila, že jeho místo je zde, že při hájení pravdy nesmí ustoupit.

Během 1. světové války souhlasila s odchodem TGM do emigrace. Ona sama zůstala pod policejním dohledem. O manželovi raději nechtěla být ani moc informována, protože její povaha jí nedovolovala lhát. Často totiž byla vyslýchána, a tak manžela nechtěla nijak ohrožovat. Hrozil jí trest smrti. Byla to velmi těžká doba. Dceru Alici zatkli a uvěznili ve Vídni, Jan musel narukovat do armády, Olga odešla společně s Masarykem, syn Herbert roku 1915 zemřel na následky tyfu. Na vše byla sama, lidé jí vyhrožovali, uráželi ji.

Dlouhá léta utrpení a obav zanechala své stopy - Charlotte nakonec podlehla těžké melancholii. Trpěla srdeční slabostí. Ke konci války musela být hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně. Byla dokonce zbavena svéprávnosti - proto, aby byla uchráněna dalšího pronásledování rakouskými úřady. Tam ji také zastihl konec války. Teprve až její muž, už jako prezident, si ji přišel vyzvednout a odvést na Hrad. Její zdravotní stav se výrazně zlepšil. Nejlépe se cítila v tichém prostředí na zámku v Lánech. Neměla už ale sílu zastávat reprezentativní úlohu první dámy, v té ji zastoupila dcera Alice. Masaryk se však s ní i nyní téměř o všech svých zásadních rozhodnutích radil, tak jako po celý život, když byli spolu. Vážil si mimořádně jejího úsudku. Masaryk viděl v Charlotte ženu vznešeně krásnou a duchem vynikající. Celé jejich manželství bylo spoluprácí. Sám veřejně přiznával: "Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol."

V září 1922 ji postihl těžký záchvat srdeční slabosti, ten však ještě překonala. Ovšem 1. května 1923 přišla mozková mrtvice a s ní i částečné ochrnutí. Na tento boj jí už síly nezbyly. Zemřela tiše a pokojně 13. května 1923.

Zdroj:
Článek Jany Turčínkové (červen 2005)
http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/176805

http://cs.wikipedia.org/wiki/Charlotta_Garrigue_Masarykov%C3%A1