Má vzpomínka je Bugatti

Víte, že nejrychlejší ženou byla ve 20. letech minulého století Češka?

Alžběta Pospíšilová se narodila 16. listopadu 1900 v Olomouci. V 16 letech začala pracovat jako úřednice v olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky, kde potkala svého budoucího manžela Čeňka Junka. Šikovnou Alžbětu vzal s sebou pan vedoucí také k založení nové pobočky v Brně. Po pěti letech, 24. června 1922, se vzali a Ažbětě se změnilo příjmení (a během cestování po světě i jméno – Alžběta => Elisabeth => Eli, Eliza => Eliška). Svatební cestu strávili přípravami na závod Karlovy Vary - Mariánské Lázně. Během příprav Junek havaroval a zničil svůj vůz Mercedes-Benz. Proto se Junkovi vydali na pařížský autosalon, kde si pořídili již dříve vyhlédnutý automobil Bugatti T30.
V novinách se objevilo: "Jaká to krásná dvojice sportovní, on a jeho choť, jeho oddaná a nadšená žačka, v jejímž útlém těle bije srdce statečného muže a jejíž dětské ruce s neomylnou jistotou vedou v závratném tempu vůz zatáčkami."
V dubnu 1923 totiž usedla Eliška do závodního vozu jako spolujezdkyně svého manžela. O rok později již sama řídila „bugatku“ - a vyhrávala.Jejím největším úspěchem je páté místo z její samostatné éry v závodě Targa Florio, kterého dosáhla v roce 1928. Vedle toho vyhrála i několik dalších závodů (Lochotín – Třemošná či závod do vrchu Klaussenpassu). Mezinárodní závod Zbraslav – Jíloviště vyhrála v roce 1926 v absolutní klasifikaci, a stala se tak první ženou na světě, které se to povedlo.

Pro německou Velkou cenu
stačilo nám vyslat ženu,
arci když je taková
jako paní Junková!
Ta když sedne k volantu,
rekordy jsou k čerchmantu! (Eduard Bass)

Jenže pak přišel červenec 1928, smyk Čeňka Junka na rozměklém asfaltu okruhu Nürburgring, vymrštění z vozu a náraz hlavou do skály. Po manželově smrti Eliška ukončila závodní kariéru. 

Dále se věnovala organizační práci v motoristickém sportu (podílela se například na přípravách výstavby brněnského Masarykova okruhu). Začala cestovat a pomohla vybudovat zastoupení Bugatti na Cejlonu.
Po válce se znovu vdala za novináře Ladislava Kháse.
V šedesátých letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala v nakladatelství Olympia svoji knihu Má vzpomínka je Bugatti.

Eliška Junková-Khásová zemřela 5. ledna 1994 v Praze

Dokázala jsem ve svém oboru, že se žena může vypracovat na úroveň nejlepších mužů, ale to není tak významné. Důležitý je důkaz, že se může vypracovat podle svých přirozených ženských vlastností a schopností. Jsme příliš nakloněny vysvětlovat své nezdary reptáním na přírodu. Užitečnější je méně se durdit a více trénovat. Pak se ukáže, že leckteré handicapy jsou překonatelné. (Eliška Junková-Khásová)

Zdroj:
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/eliska-junkova-23092
http://cs.wikipedia.org/wiki/Eli%C5%A1ka_Junkov%C3%A1
http://veteran.auto.cz/osobnosti/eliska-junkova-prvni-dama-volantu/
http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/126220