Po dlouhých pěti letech se rozšířila radostná zpráva. Papež dnes jmenoval nového pražského arcibiskupa! Stal se jím člověk nazvaný později mužem vzdoru, bolesti a naděje.
4. listopadu 1946, na svátek sv. Karla Boromejského, byl papežem Piem XII. jmenován 33. pražský arcibiskup, rektor pražského kněžského semináře, profesor Josef Beran.
Jeho heslem se stala dvě slova: Eucharistia et labor (Eucharistie a práce).
Byl nástupcem Karla kardinála Kašpara, jenž na svatovojtěšském stolci působil deset let (1931 -1941).
Když přijal jmenování, věděl, že nebude jeho pozice nebude lehká. Ale nemohl vědět, že po většinu času nebude moci spravovat svěřenou diecézi a že nakonec zemře ve vyhnanství.
Po biskupském svěcení, které přijal o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, 8. prosince 1946, se pustil do práce. Tento drobný muž, jenž byl v roce 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a prošel koncentračními tábory v Terezíně a Dachau, se poctivě začal zasazovat o poválečnou obnovu života pražské arcidiecéze. V roce 1948 po komunistickém převratu se razantně postavil proti pokusu odtrhnout českou katolickou církev od papeže. Exkomunikoval kněze Josefa Plojhara, jenž proti výslovnému zákazu přijal místo v komunistické vládě jako ministr zdravotnictví. Plojhar arcibiskupovi Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k prosazení maximálních restrikcí vůči osobě Josefa Berana.
Internace, které byl násilně podroben po svém kázání o slavnosti Božího Těla v roce 1949, mu zcela znemožnila správu arcidiecéze. Arcibiskup Beran byl postupně převezen na nejrůznější místa, např. Liberec, Roželov u Příbrami nebo Mukařov.
25. ledna 1965 byl jmenován kardinálem – to mu umožnilo odjet do Říma a zúčastnit se části II. vatikánského koncilu, na kterém pronesl zásadní proslov o náboženské svobodě.
Podmínkou odchodu do Říma byl jeho závazek, že se vzdá řízení pražské arcidiecéze a již se nevrátí do Československa. Beran si uvědomil, že jde vlastně o jeho vyhoštění z vlasti; k souhlasu ho přiměl (s ohledem na dobro diecéze) až příslib, že československá vláda bude souhlasit s jmenováním řádného administrátora arcidiecéze místo představitele kolaborantského mírového hnutí. Stát svůj slib tentokrát dodržel a Svatý otec jmenoval apoštolským administrátorem „sede plena“ (tj. aniž by Berana z pražského stolce sesadil) biskupa Františka Tomáška, pozdějšího arcibiskupa a kardinála.
V letech 1968-69, kdy se znovu zvažovala možnost jeho návratu do Prahy, však těžce onemocněl a 17. května 1969 zemřel. Československý režim nedovolil převoz rakve do vlasti. Na přímý pokyn papeže Pavla VI. byl tento arcibiskup pražský pohřben mezi římské biskupy (Pia XI. a Pia XII.) v podzemí svatopetrské baziliky, nedaleko hrobu svatého Petra.
2. dubna 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.
Všemohoucí Bože,
na přímluvu Tvého služebníka Josefa Berana, dej církvi v naší vlasti pastýře, kteří budou moudří, odhodlaní a stateční.
Dej, aby si vždycky a za všech okolností zachovali v rozhodování svobodu a nezávislost na politické moci.
Ať jsou statečnými obhájci chudých a opomíjených před arogancí bohatých a mocných.
Amen.
Zdroj:
http://www.apha.cz/kardinal-josef-beran-arcibiskup-prazsky/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Beran
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/arcibiskup-josef-beran-muz-vzdoru-bolesti-a-nadeje/
Divá Bára Asi o 250 (zhruba trojnásobek) :D
Tož víc takových nadpisů! ;)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.