Umění rovnováhy a klidu

3. listopadu 1954 umírá v Nice Henri Matisse, malíř velkého temperamentu a divokých barev.

Dokázal spojit emoce s rozumem. Opustil tradice a stal se zakladatelem nového přístupu k malířství.
"Sním o umění rovnováhy a klidu, které by přinášelo uklidnění jako pohovka, na níž si odpočineme po tělesném vyčerpání." Tato slova Matisse napsal v roce 1908.
Svým dílem se vědomě vyhýbal zneklidňujícím otázkám. Život viděl a zobrazoval v zářivých barvách, které měly tomuto poslání umění napomáhat. Zatímco někteří malíři, třeba Picasso, začali s malováním už v raném dětství, Matisse se k umění dostal poměrně pozdě.

Narodil se 31. prosince 1869 v malém severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Dětství prožil v BohainenVermondois v Pikardii. V roce 1886 odjel do Paříže studovat práva. V tu dobu ještě neměl o umění zájem. Za celou dobu studia nenavštívil jediné pařížské muzeum.
Vše se změnilo v době, kdy se zotavoval v nemocnici z operace slepého střeva. Ve vedlejším pokoji si všiml pacienta, který ručně obkresloval barevné tisky. Nechal si od matky koupit krabici s barvami a zkusil svého souseda napodobit. Pak už s malováním nepřestal.
Prvním Matissovým dílem byla krajina s řekou a mlýnem. Nová záliba ho zaujala tak, že se přihlásil do kurzu kreslení při škole Quentin-Latour a docházel tam ráno před zahájením právnické praxe. Začal prohlížet severofrancouzská muzea.
Po čase se rozhodl zanechat právnického povolání a proti vůli otce odjel do Paříže, kde se zapsal do kurzu na Uměleckoprůmyslovou školu (École des Arts Décoratifs). Učil se u tehdy velmi módního malíře Williama Bouguereaua, ale nakonec přešel na prestižní Školu výtvarných umění (École des Beaux-Arts) ke Gustavu Moreau. Během tří let studia u Moreaua Matisse navštěvoval Louvre, studoval staré i novější malíře a zhotovoval si pro sebe kopie. 
V roce 1898 se Matisse oženil a odjel s manželkou na Korsiku. Korsická příroda, především tamní barvy a světlo, ho inspirovaly. Jižní krajinu si zamiloval na celý život. Ovlivněn impresionismem tam začal poprvé experimentovat s barvou.
O několik měsíců později Gustave Moreau umírá. Další studium na École des Beaux-Arts pro Henriho ztrácí smysl. Tou dobou začínají Matissovy obrazy nabírat neskutečné odstíny červené a zelené barvy, kterými se později proslaví.
Na přelomu století se Matisse stává otcem dvou synů Jeana a Pierra. Aby rodinu existenčně zajistil, pracuje na výzdobě Velkého paláce a vystavuje svá díla, kterých si začínají všímat obchodníci s uměním. Pouští se také do studia sochařství a v roce 1905 představí své první plastiky.

DOBA FAUVISMU
Rok 1905 je pro Matisse velmi významný. Maluje obraz Okno v Collioure. Barvy, především jejich čistota, se pro umělce názorově blízké Matissovi stanou východiskem nového uměleckého postoje, který se záměrně odklání od nadvlády impresionismu.
Během tradičního Podzimního salonu 1905 byly v jednom sále shromážděny Matissovy obrazy spolu s díly Vlamincka, Marqueta a dalších spřízněných umělců, kteří měli odpor k jakýmkoli teoriím umění. Nový malířský směr, nazvaný nejprve fauvismus (fauve - divoké zvíře, šelma), má krátké trvání. Jeho konec přichází už o tři roky později. Poprvé se v něm však objevují barvy v podobě skvrn, které nedbají na obrysy postav. "Každý má možnost malovat červené stromy a zelené obličeje, pokud na tom trvá," řekl tehdy Matisse svému příteli a uměleckému kolegovi André Derainovi.
Matissova paleta se časem omezí na několik jasných a výrazných barev. Malíř o nich později píše, že mají svou vlastní krásu, kterou je třeba zachovávat tak jako hudební timbre během skladby. Velký vliv na Matissovo vnímání tvarů měly i jeho sochařské práce. Základem jeho vyjadřování zůstávají arabesky, které dokáže využít i při tvorbě rozměrných nástěnných dekorací.

BAREVNÁ ČISTOTA
V roce 1916 se Matisse usadil v Nice. Ráno po příjezdu uviděl sluneční světlo a byl jím uchvácen. Dalších deset let se tento intenzivní pocit štěstí promítal do všeho, co maloval - do interiérů, otevřených oken s výhledem do krajiny i do barvy pokožky modelek, které navštěvovaly Matissův ateliér.
Jižní krajina je pro něj důležitá. Spisovateli Louisi Aragonovi se později svěří, že nebýt života na jihu, byla by jeho díla šedivější. Zatímco mlhy na severu Francie působí, že barvy s přibývající vzdáleností ztrácejí odstín, v Nice bylo vše čisté a průzračné. Ve třicátých letech se Matisse seznámil s Alfredem Barnesem, slavným a bohatým americkým chemikem a vynálezcem, který si chtěl vytvořit sbírku jeho pláten. U Matisse si objednal nástěnnou výzdobu pro budovu své nadace v Merionu poblíž Filadelfie. Téma bylo volné. Matisse si pronajal v Nice vysloužilé filmové studio a dal se do práce. Vybral si téma tance, které měl v oblibě, a zobrazil je pomocí čtyř barev - šedé, modré, růžové a černé. Barnes výsledkem příliš nadšen nebyl, přesto dílo přijal. Novátorství, s jakým byly plochy zaplněny, bylo oceněno až mnohem později.
V roce 1941 musel Matisse podstoupit operaci, po níž přestal chodit. Cesty po Spojených státech, Asii a Tichomoří se staly minulostí. Přesto dál maluje a získává stále větší respekt. Ve světových galeriích probíhají jeho výstavy a retrospektivy. Jednu z nejnavštěvovanějších uspořádalo Museum of Modern Art v New Yorku.
Navzdory slávě zůstává Matisse věrný sám sobě. Nemá potřebu vymezit se proti vznikajícím uměleckým směrům a jejich manifestům. I když tíhne k abstrakci, je věrný tradici figurálního umění a především sám sobě. Když se jeho zdravotní stav zhorší, vezme nůžky a začne vytvářet pozoruhodné koláže a kvaše. I v nich se střetávají emoce s řádem, který diktuje rozum. Poslední léta života prožívá v Nice, kde 3. listopadu 1954 na následky infarktu umírá.

Zdroj:
http://www.artbohemia.cz/scripts/zivotopis.php?id_author=106&jmeno=Henri%20Matisse 
http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200609/so09a00e.asp
(Z Ottova slovníku naučného nové doby, http://www.artbohemia.cz/Matisse-henri)

Na stránkách věnovaných malíři Henri Matisse se podívejte na jeho dílo
http://www.henri-matisse.net/

Přečtěte si, co znamená meditace nad dílem Henri Matisse pro Doma Samuela, opata Nového Dvora