Čiže ste husličky čije?

My sme husle Antonia Stradivari, nejznámějšího představitele cremonské houslařské školy.

Narodil se v roce 1644 (nově se uvádí rok 1648), není známo kde.
O jeho mládí toho moho nevíme. V letech 1666-1979 byl žákem Nicoly Amatiho.
Stradivari si vzal za manželku Francescu Ferraboschi, která byla vdova. V tomto manželství měl 5 dětí. Dvě děvčata a tři chlapce. Z nich Francesco a Omobono pokračovali v práci otce.
Několik let po sňatku se Stradivari osamostatnil a celé své úsilí věnoval tomu, aby získal svůj vlastní dům. V roce 1680 zakoupil dvoupatrový dům v ulici San Domenico. V přízemí se nacházely velké prostory, které Stradivari zařídil jako dílny.
Za celý svůj život vytvořil Stradivari celkem asi 1100 houslí, viol, violoncell a kontrabasů. Do dneška se zachovalo přibližně 650 nástrojů, které patří vůbec k nejcennějším.

Nejkrásnější nástroje, které Stradivari zhotovil, nesou různé názvy, jako například “Greffuhle” z roku 1709. Tento nástroj je zdoben po okraji slonovou kostí a luby a krk jsou zdobeny kresbou překrásného ornamentu. Dále housle “Messias” a “Ernst” také z roku 1709. Pak “Viotti” také z roku 1709 a “Allard” z roku 1715. Z této doby pocházejí také nástroje “Betts”, “Boisier” a “Sanci”.
Nejplodnější roky jeho práce byly od roku 1700 do roku 1737,snad každý týden vyrobil jeden mistrovský nástroj. Své nástroje prodával za 4 - 5 Pfundů šterlinků housle, violoncello 10 Pfundů šterlinků. Tyto byly ceny poměrně vysoké a získal poměrně slušné jmění.

V roce 1698 zemřela Stradivarimu jeho manželka Francesca a o rok později se oženil podruhé. Vzal si půvabnou, o 20 let mladší Antonii Zambelli. Také v druhém manželství měl 5 dětí.
4. května 1737 zemřela jeho druhá manželka Antonie a 18. prosince 1737 zemřel i Antonio Stradivari.
Jeho synové Francesco a Omobono převzali dílnu po otci. Přežili svého otce jen o pět let. Po jejich smrti dílnu přeměnil nejmladší syn Antonia Stradivariho, který byl obchodník se suknem, na sklad sukna.

Stradivariho housle
mají krásný zvuk, zejména ve frekvenčním pásmu 2000 – 4000 Hz, kde je lidské ucho nejcitlivější. Jedna z teorií předpokládá, že ke krásné barvě tónu přispělo tehdejší studené klima. V rozmezí 16. – 18. století panovala na evropském kontinentě tzv.malá doba ledová, která měla přímý vliv na kvalitu dřeva – nižší teploty zapříčiňovaly pomalejší růst stromů (a tedy užší letokruhy) a slabší buněčné stěny. Důvod neobyčejného zvuku Stradivariho houslí ale není pouze v použitém dřevě, protože stejné bylo k dispozici i ostatním evropským nástrojařům. Podle různých teorií k výjimečné kvalitě jejich tónu přispívají malé asymetrické odchylky použitého dřeva.
Na newyorské aukci v květnu 2006 se prodaly housle „Hammer Stradivarius“ za rekordní cenu v přepočtu přes 70 miliónů korun.

Zdroj:
http://housle.cz/vznik-housli/7-vznik-a-vyvoj-housli/4-vznik-housli-antonio-stradivari
http://cs.wikipedia.org/wiki/Antonio_Stradivari
http://violoncello.ondrejkratochvil.eu/houslari/antonio_stradivari/