Já su tak šťastné!

13. 12. 2012 2:37
Rubrika: osobnosti

Po 15 hodinách a 26 minutách...


František Venclovský se narodil 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou.
Od
dětství prožíval tvrdost života - z osmi sourozenců zůstali dva, v roce 1945 mu zemřel otec a maminku připravil šedý zákal o zrak. Sport byl odmalička jeho útočištěm. Zápasil, vzpíral, dělal atletiku. V boxerském ringu se cítil od prvních momentů jako doma... V roce 1955 se stal přeborníkem armády v polotěžké váze, o rok později vyhrál Velkou cenu letectva. Snil o olympijských hrách v Římě. Makal do umdlení.
V rámci vojenské služební tělovýchovy však musel na cvičení na nářadí. Přeskok přes "koně" se mu stal osudnou. Spadl mezi žíněnky. Lékařská diagnóza byla krutá: zlomený a vykloubený třetí a čtvrtý obratel krční páteře - rok strávil v sádrovém lůžku. Už nebyl Řím jeho prioritou, ta zněla úplně jinak: „Budu ještě chodit?“
Dokázal to, vrátil se z nemocnice v Hradci Králové a začal trénovat chůzi. Na polní cestě na Henčlov však přišla osudová vteřina číslo dvě - motocyklistovi uletěl výfuk a trefil jej do hlavy. Zase nejistota. Naštěstí páteř vydržela.
Znovu začal trénovat a začal plavat. S přítelem Dr. Mohaplem dali dohromady oddíl otužilců. V roce 1969 v Ostravě porazil i anglického otužilce Losnera. A začal snít: „Přeplavu kanál La Manche!“
Po všech peripetiích s finančním zajištěním, propustkou z armády, a překážkách vedení ČSTV se sen naplňuje. 6. září 1970 v 11:00 hodin startuje z francouzského břehu za nedobrého počasí. Čas je však neúprosný. Musí. Organismus se však vzepřel – nemohl jíst. Pod brýle se mu dostala slaná voda.
„Tma jako při narkóze. Dlouhá, bělavá tma. Já, František Venclovský, jsem nežil...“ Frantu vytáhli, sám by to nevzdal, radši by se utopil.
Televizní dokument „Poražený vítěz" svou emotivností a až naturalistickými záběry přesvědčil i ty, kteří jej chtěli odepsat. Stovky dopisů mu dodaly odvahu k druhému pokusu. Jeden z jeho přátel o něm řekl: „Když ten kanál nepřeplave, tak ho přejde po dně."
30. července 1971 mohl u břehů Doveru pronést památnou větu: „Já su tak šťastné...!“
Jeho přítel Jan Novák (pozdější trojnásobný přemožitle kanálu La Manche) jej nesmírně povzuzoval a doprovázel jej ještě při jednom primátu: přeplavání jezera Bajkal.
13. prosince 1996 František Venclovský, kamarády přezdívaný Franta Kanál (nebo také pro jeho "plavecký styl" Franta Indián), zemřel v nemocnici.
Jeho žena Pavlína, která jej vždy a ve všem pdoporovala, řekla: "On tu Bečvu tolik miloval, ani do Olomouce se kvůli ní nechtěl odstěhovat. Bylo to v listopadu roku 1996 na udělování přerovského vyznamenání, kdy se seznámil s dalším vojákem. Domluvili se na druhý den, že mu ukáže, jak se i plave v Bečvě. On v té vodě najednou ztuhl, nemohl se ani hnout. Týden byl v nemocnici a po několika dnech doma se mu udělalo v noci špatně. Do nemocnice byl ochotný jít až druhý den odpoledne. Lékaři tenkrát nebyli schopni určit, o co vlastně jde. Dcera, která tam pracovala, ho vzala na chirurgii. Když ho otevřeli, už to bylo špatné. Sraženina krve mu ucpala tenké střevo. Byla jsem s ním až do poslední chvíle, držela jsem ho za ruku. Snažil se mi dát najevo, že ví, že jsem u něho."

Můžete podívat na záběry nejen z uskutečnění jeho životního snu v cyklu ČT2 Zapomenuté výpravy. Stojí to za to.

Zdroj:
Výňatek z knihy Hvězdy českého sportu I.
http://www.sportovci.cz/novinky/0/osobnosti-ceskeho-sportu-55-frantisek-venclovsky/
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1181662874-zapomenute-vypravy/405235100221016



Zobrazeno 2308×

Komentáře

Petr Doležel (Petr82)

A má pokračovatele, opět z Přerova.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka