14.července 1864 v ranních hodinách se notáři Eduardovi Alzheimerovi a jeho manželce Theresii v Markbreitu, poblíž Würzburgu, narodil syn Aloysisus.
Maturoval roku 1883 v Aschaffenburgu. Studoval na univerzitách v Berlíně, Tübingenu a Würzburgu, kde v roce 1877 napsal diplomovou práci s názvem O ceruminálních žlázách, doprovázenou histologickými obrázky. V dubnu 1894 se oženil, z manželství vzešly tři děti.
V listopadu 1901 byla do nemocnice ve Frankfurtu na Mohanem přijata se známkami demence jednapadesátiletá Auguste. Alzheimer o ní referoval roku 1906 na schůzi jihoněmeckých psychiatrův Tübingenu. Přednáška se jmenovala O svérázném onemocnění mozkové kůry. Případ byl publikován v roce 1907. Tato publikace je základním kamenem pojmu Alzheimerovy nemoci.
V roce 1912 se A.Alzheimer stává ředitelem Psychiatrické a neurologické kliniky Slezské univerzity v Breslau. Zemřel 19.prosince 1915 na selhání ledvin.
O Alzheimerově nemoci pojednává mnoho odborných publikací. Já mám před sebou knížku moudrého lékaře Františka Koukolíka, který se mnoho let zbývá výzkumem mozku a vztahu mezi mozkem a chováním. Známé jsou jeho populárně- naučné knihy. Alzheimerovou chorobou se zabývá od poloviny sedmdesátých let.
Alzheimerova choroba (dále jen ACh) je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. Při Alzheimerově nemoci probíhají podobné změny jako při stárnutí. Klesá hmotnost a objem mozku. Změny postupně působí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku.
Pro nás jako laiky bude myslím přínosné připomenout si příznaky této nemoci. Počáteční příznaky nemoci se vyvíjejí plíživě. Nejprve se objevuje porucha vybavování paměťových dat a porucha pojmenovávání. Nemocní často hledají slova. Dále nemocní začnou bloudit, netrefí ani tam, kam chodili desítky let. Začínají se objevovat agrese, deprese či halucinace. V pokročilé fázi onemocnění klesá schopnost pacientů komunikovat s okolím, neudrží oční kontakt, nepoznávají své blízké, bývají inkontinentní a němí.
Podle odhadu trpělo touto nemocí v roce 2000 17–25 milionů lidí na světě, v roce 2008 již 37 milionů (jiný odhad hovoří v r. 2009 o minimálně 30 milionech). V České republice to bylo v roce 2000 zhruba 50–70 tisíc osob, v roce 2008 již 120 tisíc osob. Pokud nebude nalezena a zavedena účinná léčba, odhadují odborníci, že do roku 2050 vzroste počet nemocných v celém světě čtyřnásobně, minimálně na 100 milionů případů.
Současná medicína tuto chorobu doposud nedovedla účinně léčit, pouze poněkud zpomalit její postup. V roce 2008 se objevily první povzbudivé zprávy o výrazném léčebném pokroku u menších skupin pacientů, přestože o úplné vyléčení nejde.
Měli bychom počítat s tím, že naši prarodiče či rodiče mohou touto nemocí onemocnět a uvědomit si, že péče o tyto pacienty je velmi náročná. Je to daň, kterou platíme za stále se prodlužující věk.
Doporučená literatura: Koukolník, Jirák: Alzheimerova nemoc a další demence (Grada 1998)
Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad, jak ji zvládat (Grada 2008)
Na pomoc pečujícím rodinám (Česká alzheimerská společnost)
Více informací na www.alzheimer.cz
Jinak ale článek hezký a je dobře, že se o tomto onemocnění píše, protože jak je hezky řečeno, tato nemoc se nás týká - dříve nebo později.
Díky, podívám se do životopisu a datum opravím. Když jsem článek chystala, tak mě taky napadlo, že o panu Alzheimerovi skoro nic nevíme.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.