Štěpánská koleda ve Studenci

Tradice štěpánské koledy Před padesáti devíti lety po nedělní mši v podkrkonošské obci Studenec se rozhodl můj tatínek Josef s jedním ze strýčků obejít pár příbuzných a zazpívat koledy. Kromě pohoštění také dostávali „něco na zahřátí“ a domů se vrátili s opičkou. V dalších letech koledníků přibývalo. Chodila jsem „na koladu“, jak se ve Studenci říká, už jako malá holka. Tehdy koledovala jedna parta, převážně mužů, a pár dětí. Mívaly jsme se sestrou sólo a zpívaly „Na pjeknym kopečku.“ Přibývalo i štací, tedy domů, kam se chodilo zpívat. Největší radost mívali staří lidé a chalupáři. Tenkrát jsme ještě stihli navštívit i pár přátel na Benecku či ve Vrchlabí. To už jsme chodili s pokladničkou a vybírlali na různé bohulibé účely. Postupně vznikly dvě skupiny koledníků – muži a děvčata. Taková běžná koleda štěpánská vypadá tak, že po ranní mši se jde na faru na snídani. Tam obětaví dobrovolníci rozdávají koledníkům párky či klobásku, kafe a čaj. Ve farním sále je věru nabito, poslední dobou chodí okolo čtyřiceti, padesáti koledníků od deseti do sedmdesáti let. Všichni se zapíší do kroniky a před kostelem se společně vyfotíme. Těsně před Vánocemi se konají zkoušky, aby se koledy a písničky oprášily. Muži mají trošku jiný repertoár a děvčata zařadila i vánoční písničky z Hosany a zpívají s kytarou. Vždy po roce se střídají – jedna skupinka jde „po dolence“ a druhá „po hořence – to jsou dvě studenecké silnice. Štací už je kolem stovky. Písničky máme napsané na papírkách formátu A5. Užíváme se zvědavých pohledů řidičů, kteří nevěřícně koukají z aut, co to jde za hordu. A jak vypadá příchod do domu? Dopředu se domluví, které písničky zazpíváme. „Tak dáme Hola, hola, Neseme vám noviny a Vánoční, jo?“ Zavelí třeba kytaristka Anička. Pak se nahrneme do předsíně, zazpíváme, dostaneme tu cukroví, tam chlebíčky, příspěvek do kasičky. Studenečtí bývají velmi štědří. Popřejeme do nového roku a jdeme o dům dál. A to už víme, že u hrobařů bude vánoční čaj, u Mühlů jednohubky, těšíme se na ovoce u Vacků a na to, že si u Hylmarů dáme kafe a na chvilku odpočineme. No a u Jakoubků se chlapi vždycky vážili, to už jsme jako děvčata odbourala:-) Ty plnoleté si dají občas i vínko či panáčka. V posledních letech se i parta děvčat rozděluje ještě na dvě skupinky. A jaké jsou mezi lidmi oblíbené koledy? Pořád asi vítězí Tichá noc. A někteří se těší na nějakou novou vánoční písničku. Já mám nejraději ty veselé třeba Pásli ovce Valaši. Také občas zařazujeme třeba písničku Krkonoše nebo Tkalcouskou. Po mnoho let končila koleda u Martinců. Tam jsme zasedli ke dvěma pekáčům s pečenými králíky. A těšili se, jak paní Martincová zase bude říkat: „Máčejte si.“ (To byla výzva, abychom si chleba máčeli v sosu) To byla pochoutka! Seděli jsme i na žehlicím prkně a u stolů se museli střídat. Martincovi už jsou oba v nebi. Každý rok někdo chybí, ale každý rok se v nějaké rodině zase narodí miminko. Koledování končívá kolem šesté večer, takže je to bývá pořádná devítihodinová šichta. Nedostávají zabrat jen hlasivky, ale také ústrojí zažívací. Tak si většina koledníků bere na svátek sv. Jana apoštola volno, aby se zotavila:-) Vybrané peníze se posílají třeba na televizi Noe, salesiánům a jiná dobrá díla. Příští rok bude ve Studenci jubilejní šedesátá koleda, tak zřejmě uspořádáme koncert. Strýček Jirka vede kroniku, kde jsou různé důležité záznamy a taky fotografie. Jedna etnografka si dala práci a tradice studenecké štěpánské koledy bude dokonce zapsaná do nehmotného kulturního dědictví Libereckého kraje. Koledování posiluje soudržnost a hezké mezilidské vztahy. Však přijeďte a uvidíte.