Adeline Virginia Woolfová se narodila 25.ledna 1882 v Londýně
a patří k nejvýznamnějších představitelům angloamerické literatury literárního modernismu. Její estetický přístup, charakterizovaný ostrým smyslem pro detail a prolínáním různých rovin smyslového vnímání, se utvářel především v protikladu k realismu tehdejší britské prózy. Plně se rozvinul v románech Paní Dallowayová (1925) a k Majáku (1927). Je považována za velkého inovátora v oblasti anglického jazyka a jeho užití v beletristickém díle.
„Provádí s jazykem totéž, co Jimi Hendrix s kytarou“ (Michael Cunningham)
Ve svých dílech experimentovala s psychologickými motivy a různými možnostmi přerušovaného vyprávění a chronologie, soustředila se na emocionální stavy svých postav.
Když bylo Virginii devět let, začala se svými sourozenci vydávat vlastní noviny Hyde Park Gate News, to vydrželo do jejích 13 let. Odmala si také všichni psali deník, jediná Virginia u psaní vydržela celý život. Do tohoto deníku „křičela“ to, o čem na veřejnosti musela mlčet. Bylo to pro ni určitým osvobozením a také sebepoznáním a utvářením vlastní identity. Od roku 1915 až do své smrti si vedla i „spisovatelský deník“. V dnešní době patří k nejcennějším dílům tohoto typu v obrovské hodnotě.
Woolfová bývá právem označovaná za autorku netradiční, či protitradiční a feministickou. Ve svých dílech se zaměřuje na ženskou každodennost, tedy popis „banálních“ faktů, jejichž význam ovšem zůstává společnosti skryt. Snaží se tedy o popis člověka viděného zevnitř, ne pouze na vnější stránku. Spisovatelka popisuje a kritizuje patriarchální poměry, genderově diferencovanou socializaci, stejně jako celkovou strukturu a psychickou náladu viktoriánské doby. Nastoluje na svoji dobu značně provokující téma, tedy vyloučení žen z kulturního, politického a ekonomického života.
Přínos Virginie Woolfové bychom měli bezesporu spatřovat v tom, jak nabourávala „zajeté koleje“ a jak pronikala genderovými stereotypy. Objevila se v odvětví, které bylo málo zastoupeno ženami; v literární tvorbě, kde navíc plnohodnotně konkurovala autorům mužům, čímž dodávala odvahu i dalším ženám spisovatelkám, aby nepsaly jen „do šuflíku“, ale aby na svoji tvorbu pohlížely sebevědomě a ukázaly ji světu. Navíc na tehdejší dobu neobvyklé působení ženy v tomto oboru, v podstatě vlastně v jakémkoliv oboru kromě starání se o chod domácnosti, začalo postupně ukazovat světu a především mužům, že i ženy mají co nabídnout, čím zaujmout a že je nutné brát je na vědomí. Neopomenutelný je také její přinos v oblasti zrovnopravňování žen s muži. Virginie Woolfová byla odvážnou spisovatelkou upozorňující na „nezdravé“ vytváření neopodstatněných rozdílů mezi muži a ženami, samozřejmě ve prospěch mužů. Soustředila se na problematiku ženy, „ženské pozice“, a na radikální kritiku patriarchální společnosti. Upozorňovala na zkostnatělost tradičního patriarchálního uspořádání rodiny a potažmo celé společnosti a výrazně tak posílila rozvoj feministického hnutí, prohloubila jeho argumentaci a stala se tváří vrcholné fáze první vlny feminizmu.
Woolfová v dospívání zažila sexuální obtěžování od nevlastního bratra. Zabývala se rozborem vlastního chování, ovlivněného dětstvím, na základě psychoanalýzy. Několikrát byla hospitalizována v psychiatrické léčebně, ale ani přes snahu lékařů a trpělivost manžela, nedokázala překonat své zhoršující se depresivní stavy. V roce 1941 přišla neobyčejně silná duševní krize, Virginia Woolfová trpěla hlubokými depresemi. Kolem zuřila druhá světová válka a jelikož se s manželem (Židem) účastnili protifašistického odboje, tušila, co by ji čekalo, kdyby Velká Británie válku prohrála nebo kdyby byli zatčeni. Vzhledem k neúnosné situaci dne 28. března 1941 spáchala sebevraždu utopením v řece Ouse.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.