Krlešu

2. ledna 982 byv vyproštěn z pout tělesných hřivnu sobě svěřenou navrátil Kristu stonásobnou.

Biskup Dětmar (Diethmarus či Thietmar), byl mnichem bene­diktinského kláštera u sv. Jana Křtitele v Magdeburku. Později byl dvorním kaplanem Bo­leslava II., od roku 973 prvním pražským biskupem. Vysvěcen byl mohučským arcibiskupem Willigisem. 
Byl ovlivněn clunyjským reformním hnutím. Zemřel 2. ledna 982 (i když v Kosmově kronice je uveden jiný rok). Dětmar na smrtelné posteli kajícně litoval své rozmařilosti a obával se pekelných trestů. Jeho upřímná lítost oslovila a proměnila jeho jáhna Vojtěcha...

Přišel totiž kdysi předtím ze Sas muž podivuhodné výmluvnosti a učenosti, jménem Dětmar, kněz povýšením, mnich přiznáním, na svatou pouť do Prahy. Když se s knížetem Boleslavem II. seznámil, za krátký čas nabyl u něho veliké obliby a přátelství. A poněvadž dokonale uměl řeč slovanskou, povolal ho kníže svými posly, a svolav kněžstvo, velmože země a lid, dosáhl svými prosbami a přímluvami, aby si ho všichni obecným souhlasem zvolili biskupem. Druhého dne, jak si kníže přál, příznivým voláním byl Dětmar ode všech zvolen biskupem a poslán od knížete, všeho duchovenstva a lidu k nejkřesťanštějšímu císaři Otovi, synu císaře Jindřicha,s tímto listem:
„Nejslavnější císaři a největší ctiteli křesťanského náboženství! Přijmi milostivě naše i všeho kněžstva a lidu prosby a tohoto muže, ve všem osvědčeného, jménem Dětmara, jehož si za pastýře volíme; snažně žádáme, aby byl s Vaším největším schválením a rozkazem na biskupa vysvěcen“.
Tu císař, jsa milovníkem zákona Božího, podle rady vévod a knížat, ale zvláště biskupů, a maje péči o spasení lidu nově ve víru obráceného, kázal arcibiskupovi mohučskému, jenž byl tehdy přední osobou u dvora, aby Dětmara vysvětil na biskupa. Potom nový biskup, ozdoben jsa mitrou, vrátil se radostně do nové osady, celé Čechy zaujímající,a když přišel do hlavního sídla Prahy, byl u oltáře svatého Víta ode všech nastolen. Duchovenstvo při tom zpívalo „Te Deum laudamus“, kníže a velmoži prozpěvovali: „Kristus keinado“ atd.; prostější pak a zpěvu neznalý lid volal „Krlešu“a tak podle svého obyčeje celý ten den vesele strávili.
Potom biskup Dětmar světil kostely, od věřících na mnohých místech k slávě Boží vystavěné, a pokřtiv přemnoho lidu pohanského, činil jej Kristu věrným. A po nemnohých dnech, totiž dne 2. ledna roku od narození Páně 969, byv vyproštěn z pout tělesných,hřivnu sobě svěřenou navrátil Kristu stonásobnou. 

Za Dětmarova působení se upevňovalo křesťanství, stavěly se nové kostely a byl založen i první klášter. Stal se jím ženský benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradě, jehož první abatyší bylactihodná Mlada, sestra Boleslava II.  
Také proto se o něm mluví jako o muži „pobožném a moudrém". 

Zdroj:
KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, Kn. I.
http://www.moraviamagna.cz/kroniky/k_ko1_23.htm
http://www.moraviamagna.cz/kroniky/k_ko1_24.htm
http://libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=1&name=D%ECtmar
http://www.apha.cz/historie-biskupove/