Před dvaceti lety

1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika a Slovenská republika.

Pro leckteré uživatele signály.cz je to neuvěřitelně hluboká historie a já si pomalu začínám uvědomovat, že takto jsem vnímal v roce 1989 to, čemu se říká "Pražské jaro"- tj. rok 1968. Nezažil jsem to.
Znal jsem to jen z vyprávění. a jména "Alexandr Dubček" nebo "Jan Palach" byla takřka čímsi jako "vyvoláváním duchů".
Budete-li uvažovat o "právu národů na sebeurčení" v kontextu různých násilných politických rozdělení, možná vám dojde, jak zvláštní ta doba před dvaceti lety byla.
Jak nesamozřejmé v současném světě je toto - pro mne, rodovou krví Čechoslováka, stále trochu bolestné a nesamozřejmé - pokojné rozdělení.

Volby v červnu 1992 přinesly vítězství Občanské demokratické strany a Hnutí za demokratické Slovensko. Ministrem zahraničních věcí v nové federální vládě byl jmenován člen HZDS Jozef Moravčík.Volby znamenaly odchod velké části představitelů bývalého disentu z vedoucích míst na politické scéně. Předzvěstí rozdělení Československa se na poli mezinárodní politiky stal vznik slovenského Ministerstva mezinárodních vztahů, které vytvořila Vláda Slovenské republiky už v roce 1990. Po volbách roku 1992 byl do jeho čela jmenován Milan Kňažko. Tehdy také nová česká vláda zřídila Ministerstvo mezinárodních vztahů České republikyv čele s Josefem Zieleniecem. Dne 1.ledna 1993 Československo zaniklo a obě národní republiky se staly zcela samostatnými subjekty s plnými právy nástupnických států.

První otázkou, kterou oba nástupnické státy musely na mezinárodním poli řešit, byla problematika vzájemných vztahů. Rozdělení federace proběhlo bez výraznějších problémů a samostatné republiky mezi sebou udržují nadstandardně přátelské vztahy. Ve srovnání s rozpadem řady mnohonárodnostních států, k němuž v 90. letech došlo, vyřešila česká a slovenská strana rozpad společné federace velmi citlivě a nenásilně. Rozdělení Československa proběhlo bezkonfliktně m.j. i díky expertům z MZV, kteří na základě analýz rozpadu některých států poskytovali vedení státu i klíčovým ministerstvům konzultace o možných rizicích i o modelech řešení. Jako ukázku vzájemné důvěry lze uvést, že část výzbroje, připadající Slovensku, zůstala na českém území i po rozdělení státu, do doby, dokud Slovensko nevybudovalo prostory pro její umístění. Rozdělení Československa bylo v zahraničí považováno spíše za negativum, ale s odstupem lze konstatovat, že kultivovaný způsob česko-slovenského rozdělení nakonec přispěl k prestiži obou nových států.
Česká republika, podobně jako Slovensko, se na mezinárodní scéně zřetelně etablovala jako nástupnický stát Československa. Do roku 2004 uzavřela 94 dohod, které zaručovaly platnost dvoustranných smluv, jež někdejší federace uzavřela s jednotlivými státy. Integraci České republiky (i Slovenska) na mezinárodní úrovni završil v květnu 2004 vstup do EU.

Zdroj
http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/leden_1993_rozpad_ceskoslovenska_a_vznik.html