Po loňském stém finále, ve kterém zvítězili hráči České republiky nad Španělskem a po nervy drásajícím prvním kole mezi Českem a Švýcarskem z uplynulého víkendu, není asi mnoho těch, kteří by alespoň někdy neslyšeli o Davis Cupu.
Historie této soutěže se začala psát v roce 1899, kdy čtyři studenti Harvardské university přišli s myšlenkou vyzvat k souboji tenisty z Velké Británie. (Je možné, že těch zemí bylo víc, ale pouze Britové na začátku výzvu přijali). Po schválení tenisovými federacemi obou zemí se v roce 1900 uskutečnilo první finále soutěže tehdy zvané Mezinárodní challenger v tenise na trávě. Strukturu turnaje navrhl kapitán amerického družstva – Dwight Davis. On to byl, kdo pro turnaj nechal vyrobit a také zaplatil trofej pro vítěze – stříbrnou salátovou mísu. A nedlouho poté byl už turnaj znám jako Davisův pohár.
S narůstajícím počtem zemí, které postupně projevili zájem se soutěže zúčastnit, došlo několikrát ke změně formátu turnaje. Poslední organizační proměna proběhla v roce 1981. Od té doby se hraje ve čtyřech skupinách třech regionálních zón o postup do světové skupiny, v níž se utkává 16 nejlepších týmů.
I přesto, že se v současnosti turnaje účastní 130 zemí světa, doposud pohár pro vítěze potěžkali pouze hráči ze 13 zemí. Nejvíce vítězství mají na kontě USA (32), následovány Australany (28) a pak s velkým odstupem dalšími zeměmi. V roce 1975 se ve finále utkal tým tehdejšího Československa se Švédy, kteří vyhráli. První a na dlouhých 32 let poslední vítězství vybojovali naši tenisté v roce 1980.
Klání o Davisův pohár bylo přerušeno oběma světovými válkami a nevyhnul se ani dalším politickým zádrhelům. Například v roce 1974 odmítli k finále v Jihoafrické republice nastoupit Indové kvůli tamnímu režimu apartheidu.
V této prestižní soutěži reprezentovali a reprezentují své země mnozí slavní tenisté; na druhou stranu neúčast některých tenisových hvězd vyvolává vzrušené diskuze tenisových fanoušků.
A co vy? Už se těšíte na české čtvrtfinále s Kazachstánem? Jen doufejme, že nás naši tenisté ušetří maratónsky dlouhých zápasů, které trhají rekordy nejen v rámci Davis Cupu. Sedm hodin je trochu moc na všechny :-)
Díky. Tak musím se přiznat, že trochu mě zajímá, jaká bude hra s Kazachstánem.
Jestli můžu, přidám k tomu ještě svoji poznámku "z kroniky" (smích)...
Některé okolnosti a čísla českého tenisového roku 2012, které jsem si před časem zapsal. Možná mě doplníte nebo opravíte...
1) Loni v lednu vyhrál v Austrálii pořádaný 24. Hopman Cup smíšený český pár Kvitová - Berdych, i když je tenhle turnaj považovaný spíš za exhibici.
2) koncem června vyhrál vrámci 126. Wimbledonu, v té době 100. hráč žebříčku, Lukáš Rosol nad Rafa Nadalem. V dalším kole už ale prohrál s Kohlschreiberem. Nadal měl s tenisem pauzu až doteď.
3) Takže kdoví jak by dopadl jubilejní 100. Davis Cup, kdyby mohl Nadal přijet do Prahy. Nebo že by proti němu pro ten případ nastoupil právě Rosol, který byl fakticky členem týmu? Možná.
4) Radkovi Štěpánkovi bylo 33 let, a jeho rozhodující zápas s Nicolás Almagro Sanchezem a vítězství Čechů mohl Ivan Lendl vidět po 32 letech.
5) Ani jsem nevěděl, že loňský FedCup byl jubilejní 50., který Češky obhájily. Když jim bude dáno, ten letošní 51. můžou vyhrát potřetí v řadě.
6) Je zvláštní, že k tomu aby někdo vyhrál soutěž národních kolektivů, nemusí patřit všichni hráči nebo hráčky k těm nejvýše postaveným na žebříčku.
Zdá se, že Nadal má problém, možná proto byl mino - jeho lékař byl obviněn za organizaci dopignu pro několik vrcholových sportovců.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.