Svatý Barbát

Dnes si v katolickém kalendáři připomínáme kromě jiných i památku svatého Barbáta. (St. Barbatus, San Barbato)

Narodil se patrně roku 610 ve vesnici Vandano ve vévodství Benevento v jižní Itálii, severovýchodně od Neapole, na sklonku pontifikátu papeže Řehoře I. Velikého.

Podle legendy získal křesťanské vzdělání, studoval svatá písma a nejdříve jakmile to bylo možné přijal svěcení. Pro jeho velké nadání ho místní biskup uničil kazatelem a krátce poté se stal vikářem v Morcone vzdáleném asi 50 km od Beneventa. Jak se dovídáme z různých zdrojů, byl svou zbožností a cnostným životem trnem v oku místní občanům, kteří ho buď ignorovali nebo se ho snažili vystrnadit ze svého dosahu pomluvami, což se jim nakonec povedlo.

V Beneventu, kam se vrátil, byl přijat vlídněji, přesto ani zde nespočinul v klidu a snažil se kromě jiných neřádů vymítit i modlářství, které bylo v rádoby křesťanském obyvatelstvu stále hluboce zakořeněné. Uctívali „posvátný“ strom a na něm zlatého hada. Přes veškeré úsilí se Barbátovi nedařilo místní obrátit na pravou víru až do té doby, než předpověděl vpád Byzantinců v čele s císařem Konstansem II. Jen tehdy se lidé vzdali Barbátem kritizovaných praktik a rituálů a obrátili se. Barbát porazil posvátný strom a ze zlatého hada, kterého roztavil, zhotovil bohoslužebný kalich.

Obléhání Beneventa skončilo porážkou císařské armády.

Z archeoloických nálezů z počátku 20. století to vypadá, že Barbátův podíl na porážce armády obléhatelů byl poněkud více hmatatelný než by se mohlo zdát. K výstavbě hradby sloužící k obraně města před postupující armádou obléhatelů byly použity kromě dalšího materiálu také sochy v egypském a řecko-římském slohu zřejmě z chrámu bohyně Isis, který nechal Barbát zbourat.

V době obléhání zemřel biskup Hildebrand, jehož se stal Barbát nástupcem v roce 664.

V roce 681-681 se zúčastnil třetího konstantinopolského koncilu a zanedlouho poté – 19.2.682 zemřel.

http://www.diocesidibenevento.it/pagina.php?codice=168