Telefon, cos ustřihla mu šňůru

14. 2. 2013 0:00
Rubrika: události

Roku 1876 spatřil světlo světa telefon z dílny vynálezce Grahama Bella, který si jej právě 14. 2. nechal patentovat.


Není bez zajímavosti, že tento vynález bývá připisován hned třem vynálezcům:  Antoniovi Meuccimu, Philippu Reisovi a konečně Grahamu Bellovi. Prvenství bylo v roce 2002 přiřčeno Italu Antoniovi Meuccimu americkým kongresem.

Na dnešní podobě telefonu se podílelo větší množství lidí. Princip Meucciho telefonu spočíval v elektromagnetickém mikrofonu, zvuk rozkmital membránu permanentním magnetem v cívce, která převedla pohyb na elektrický proud. Ten pak byl přenesen dráty do stejného zařízení, které jej přeměnilo zpět na zvuk. Výhodou tohoto systému byla lepší kvalita přenášeného zvuku, nevýhodou naopak nízká hlasitost a malý dosah.

Přístroj německého učitele Johanna Philippa Reise byl založen na přerušovacím principu. Jehla připojená k pružné membráně přerušovala proud podle pohybu membrány. Umožňoval přenášet pouze tóny nebo nezřetelný šepot, nikoliv lidský hlas.

Elisha Gray z Chicaga vylepšil Reisův vynález. Vymyslel kapalinový mikrofon, ve kterém proud procházel stále (jehla byla ponořena do vodivé kapaliny). Jeho nedostatek spočíval ve vlnkách, které vznikaly při noření jehly do kapaliny.

Thomas Alva Edison objevil, že uhlíková zrnka, stlačená mezi kovové desky mají elektrický odpor nepřímo úměrný tlaku. Pokud na jednu z desek působí zvukové vlnění, mění se patřičně i proud, protékající zrnky mezi deskami. Kvalita přeneseného zvuku je dostačující pro hovor a hlavně takový mikrofon funguje jako elektromechanický zesilovač. Tento objev vedl ke vzniku uhlíkového mikrofonu, který v telefonech sloužil déle, než 100 let.

                 Švédský telefon pro manuální ústředny (1896)

Alexander Graham Bell experimentoval s fonografem Leona Scotta, který záznamenával chvění vzduchu, způsobené hovorem. Tento přístroj obsahoval tenkou membránu vibrující podle hlasu a nesoucí rydlo, které rylo zvlněnou linku na desku sazemi pokrytého skla.

Ve svých experimentech použil tónový telegraf. Spolu s asistentem Watsonem objevili, že samotné pohyby jazýčku v magnetickém poli přenáší zvukovou modulaci, a že zvuk hovoru může být přenášen na značnou vzdálenost i bez přerušování elektrického obvodu. Bell vymyslel přijímač, sestávající z napnuté membrány nebo bubínku ze speciální kůže s kotvou ze zmagnetovaného železa, připevněnou na střed membrány. Kotva mohla volně kmitat před pólem elektromagnetu, jehož vinutí bylo zapojeno do linkového obvodu.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka