Polykarp ze Smyrny se narodil okolo roku 69. Zemřel pravděpodobně 23. února 155 ve Smyrně, díky čemuž si dnes připomínáme jeho úmrtí a cestu ke svatosti.
Polykarp patřil mezi apoštolské Otce. To znamená, že se mohl pravděpodobně setkat s apoštoly Ježíše Krista. Díla apoštolských Otců byla obecně čtena a ceněna až do čtvrtého století. Nová vlna zájmu přišla až v šestnáctém století s Protestantskou reformací, kdy znovu padaly palčivé otázky, jak to vlastně bylo s vírou církve v prvních staletích po Kristu. O životě Polykarpa se dozvídáme zejména od Irenea a přeneseně od historika Eusebia z Caesareje, ale i Ignáce z Antiochie. Zřejmě také patřil mezi učedníky Janovy, který ho podle Tertulliána a Hieronyma ustanovil biskupem v Malé Asii. Měl se také setkat s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Velmi realisticky popsal jeho umučení zřejmě očitý svědek ze Smyrny. Umučení Polykarpovo, které je adresováno městu Filoménion v Malé Asii, se považuje za první martyrium, které posloužilo jako vzor pro další texty tohoto žánru. Zde jsou vybrané úryvky.
Tedy v pátek kolem oběda vyjeli pronásledovatelé na koních, ozbrojení jako by šli zatýkat zločince, za pomoci dítěte hledat Polykarpa. Ve večerní hodině jej našli v podkrovní místnosti. I odtud mohl Polykarp odejít jinam, ale nechtěl. "Staň se vůle Boží", pravil. Když je uslyšel přicházet, vyšel jim naproti a hovořil s nimi takovým způsobem, že diváci, kteří tam přišli, se divili jeho věku i klidu i spěchu se zatýkáním takového starce. Poručil jim přichystat jídlo a pití, kolik budou chtít. Požádal je však, aby mu bez obav poskytli chvíli pomodlit se. Když svolili, postavil se a pln Boží milosti se modlil plné dvě hodiny. Ti, co jej poslouchali, žasli. Mnohým bylo líto, že přišli zatýkat takového bohumilého starce.
Jak Polykarp vcházel na stadion, uslyšel hlas z nebe: "Polykarpe, vydrž, bud statečný!" Nikdo nespatřil toho, kdo to řekl, ale přítomní ten hlas slyšeli. Když lidé uslyšeli, že zatčený Polykarp byl přiveden, dali se do křiku. Prokonsul, když jej k němu přivedli, se zeptal, zda je tím Polykarpem. Přiznal se bez zapírání. Prokonsul se jej snažil přemluvit. "Šetři svého stáří", říká a pak jako obyčejně ze zvyku dodal: "Při štěstěně císařově přísahej, změň své smýšlení! Řekni: Pryč s bezbožníky!" Polykarp s vážnou tváří pohleděl na zástupy zločinných pohanů na stadionu, zdvihl ruku, zabědoval a s očima upřenýma k nebi zvolal: "Pryč s bezbožníky!" Když na něho vladař naléhal "Odpřísáhni a propustím tě, potup Krista", řekl Polykarp : "Osmdesát šest let mu sloužím a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?"
S rukama vzadu svázanýma jako beran z velkého stáda, určený k oběti, ochoten k celopalu na počest Boží pohleděl k nebi a řekl:
"Pane, Bože všemohoucí, Otče milovaného a požehnaného svého Syna Ježíše Krista, skrze něhož jsme tebe poznali, Bože andělů, mocností a veškerého tvorstva i pokolení spravedlivých, kteří žijí před tvou tváří. Velebím tě, že jsi mne učinil hodným tohoto dne a této chvíle a smím mít s mučedníky účast v kalichu tvého Krista skrze Ducha Svatého na věčném životě duše a neporušitelného těla. Kéž bys mne dnes s nimi přijal jako bohatou a sobě milou oběť, jak jsi to předem připravil, zjevil a splnil, pravdivý a neklamný Bože. Pro toto a za všechno tebe chválím, tobě blahořečím, tebe oslavuji skrze věčného nebeského, velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, skrze nějž budiž tobě spolu s ním a Duchem Svatým sláva nyní i v budoucnu. Amen".
Podle spisu, z něhož byly tyto úryvky, Polykarpovo tělo nejprve neshořelo, ale plameny jej obklopily a všude byla libá vůně. Nechali mu tedy probodnout bok dýkou. Krev z jeho boku uhasila všechen oheň. Poté ho nechali znovu spálit. Přátelé odnesli jeho kosti a důstojně jej pochovali. Polykarp měl ovšem již před tím vidění o své smrti a až do konce hlásal Boží království a lásku.
Úryvky jsou z tohoto odkazu. Dalším zdrojem je wikipedia.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.