Zavřete dveře

„Lock the door“ - před 10 lety zazněla tato slova. Znamenala, že už neexistuje žádná naděje.

Je 1. února 2003 ráno místního času a v Kennedyho vesmírném centru na Floridě se spousty překvapených lidí nedočkaly přistání raketoplánu Columbia jako závěru 15denní vědecké mise na oběžné dráze. Místo toho sledovali obyvatelé Texasu nad svými domovy děsivou scenérii ohnivého rozpadu a zániku letounu při návratu do atmosféry, ke kterému došlo kvůli drobné nehodě při startu. V jeho troskách našlo smrt všech sedm členů posádky. Tragédie zpečetila osud  amerických raketoplánů a nastavila nový směr dobývání kosmu, na němž se má podstatným úkolem podílet i Evropa.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 180 ze 30. 1. 2013

Zde můžete shlédnout vzpomínku na tuto událost
 
Podrobně pospané poslední chvíle raketoplánu Columbia můžete najít zde.

Raketoplán Columbia vzlétl ke své misi STS-107 z floridského kosmodromu 16. ledna 2003. Posádku tvořili velitel Richard Husband, pilot William McCool a letoví specialisté David Brown, Kalpana Chawla, Michael Anderson, Laurel Clark a Ilan Ramon.

Poslední jmenovaný byl prvním izraelským astronautem. Ramon, otec čtyř dětí, byl velmi zkušeným izraelským vojenským letcem a měl za sebou bojové mise v několika konfliktech. Předstartovní přípravy mise STS-107 kvůli jeho přítomnosti provázela nebývalá bezpečnostní opatření. Do vesmíru si mimo jiné vzal také kresbu Země z povrchu Měsíce, jejímž autorem byl český chlapec Petr Ginz a nakreslil ji roku 1942 v koncentračním táboře Terezín. Petr byl neobyčejně chytrý chlapec s celou řadou zájmů, snažil se studovat i v terezínském prostředí. Zahynul v Osvětimi roku 1944 ve věku 16 let. Raketoplán Columbia byl zničen v den Petrových narozenin.

Dvoutýdenní mise proběhla bez větších potíží a 1. února byl proveden brzdící zážeh, jenž navedl Columbii do zemské atmosféry. Sedmnáct minut před plánovaným přistáním však řídící středisko v Houstonu ztratilo veškeré spojení s raketoplánem a ten se kolem 15:00 SEČ rozpadl ve výšce asi 63 km při rychlosti 5,5 km/s (Mach 18). Jeho trosky částečně shořely a částečně zasypaly území Texasu. Posádka neměla nejmenší šanci přežít.

Podle závěrečné zprávy vyšetřovací komise za tragédii mohl fragment, který během startu odpadl od vnější palivové nádrže a poškodil tepelný štít na levém křídle, následkem čehož raketoplán nevydržel extrémně vysoké teploty vstupu do atmosféry. Poškození tepelné ochrany nebylo během mise odhaleno. I kdyby ale bylo, záchrana posádky by byla velmi složitá. Kvůli rozdílným parametrům dráhy kolem Země například Columbia nemohla přiletět ke stanici ISS či stanice k ní, příprava záchranné výpravy by si zřejmě vyžádala příliš mnoho času, neslučitelného s množstvím zásob na palubě raketoplánu. Odborníci se shodují na tom, že jedinou šancí Columbie by byl vstup do atmosféry pod trochu jiným úhlem, aby posádka docílila menšího namáhání poškozené oblasti.

Havárie Columbie přišla jen pár dní po 36. výročí tragédie, při které 27. ledna 1967 uhořeli tři astronauti v kabině Apollo 1 a po 17. výročí exploze raketoplánu Challenger, k níž došlo 28. ledna 1986 a vyžádala si životy sedmi astronautů.

Autor textu: Vít Straka, Astronautická sekce České astronomické společnosti

Článek převzat z http://www.astro.cz/clanek/5584