Příběh muže a psa

15. 3. 2013 1:00
Rubrika: osobnosti

15.3.1920 se v malém texaském městečku narodil E. Donnall Thomas.


Syn venkovského lékaře do svých vysokoškolských let neprojevoval nikterak výjimečné nadání. Na konci 30. let, v době hospodářské deprese, navíc po smrti svého otce, si nemohl dovolit studovat vysněnou medicínu, takže nastoupil na obor chemické inženýrství na universitě v texaském Austinu. Tady poznal svou budoucí ženu Dorothy – velmi důležitý bod v jeho životě, jak ještě uvidíme:-)

Po získání titulu z chemie v r. 1943 nakonec díky válečnému armádnímu programu vytouženou medicínu studovat začal a to přímo na Harvardu. Po 3-letém studiu, roční specializaci v hematologii a stáži na M.I.T. nastoupil na rezidentské místo v Brigham Hospital v Bostonu, kde spolupracoval s dr. Josephem Murraym v péči o prvního pacienta s transplantovanou ledvinou.

Během svých studií na medicíně se začal zajímat o leukémii, která byla v té době téměř vždy smrtelnou chorobou. Zaujal ho výzkum kolegů, kteří se zabývali funkcí kostní dřeně. V té době začal se studiem transplantací kostní dřeně a dřeňového metabolismu.

Jeho žena Dottie mezitím opustila svůj původní obor – novinařinu, stala se laborantkou a začala spolupracovat s „Donem“ na jeho výzkumu, protože jinak by svého manžela asi vídala jen málokdy. Experimentální léčba se testovala na pacientech a zároveň probíhal výzkum na psech.  Protože bylo třeba sledovat výsledky a následky těchto pokusů, u Thomasů na farmě se pohybovalo až 50 pejsků.

V 50. letech se Thomas podílel na první transplantaci kostní dřeně pacientce, jejímž dárcem bylo identické dvojče. Jelikož takových dárců není mnoho, začal tým dr. Thomase zkoumat, jak by bylo možné použít k transplantaci buňky dřeně od jiného dárce.

V r. 1963 se na pozvání děkana lékařské fakulty na University of Washington přesunul se svým výzkumem do Seattlu. Zde za jeho laboratoře sloužily bývalé bunkry z druhé světové války. Thomasův tým pokračoval s pokusy ozařováním na psech, kdy byla nemocná kostní dřeň zničena a nahrazena zdravou tkání a díky objevu histokompatibility - systému tkáňové shody (prof. Jean Dausset z Paříze za něj dostal Nobelovu cenu) dokázali lépe pochopit, co je nutné k úspěšné transplantaci.

Všechno zlé je k něčemu dobré

V r. 1973 hrozil nemocnici, kde dr. Thomas pracoval, zánik. Navíc mnozí lékaři tvrdili, že tohle memůže nikdy fungovat. Jeho výzkumný tým však dostal nabídku přesunout se na nové pracoviště v Seattlu - „Fred Hutchinson Cancer Research Centre“. Zde konečně získal vyhovující zázemí pro svůj výzkum, jehož výsledky byly po téměř dvou desetiletích publikovány v r. 1977. V té době prokázal úspěšnost transplantace kostní dřeně u 20% pacientů.

Díky vytrvalosti a stále se rozšiřujícímu týmu spolupracovníků, kterému vévodila především nezdolná Dottie, která se postupně více než laboratorní práci věnovala získávání grantových prostředků, prezentaci výsledků a nezbytné administrativě, se podařilo posunout výsledky výzkumu mnohem dál.

1 000 000 zachráněných životů

Dr. Thomas byl spolu s někdejším kolegou J. Murraym vyznamenán v r. 1990 Nobelovou cenou za medicínu. V témže roce opustil místo ředitele klinického výzkumu na „Fred Hutch“. O dalších 10 let později (bylo mu 80) oficiálně odešel do důchodu, ale stále docházel cca 3 dny v týdnu do výzkumného centra.

Dnes je díky práci odborníků z celého světa prováděno 60000 transplantací krvetvorných buněk ročně a od doby, kdy dr. Thomas poprvé publikoval výsledky svého výzkumu, vzrostla úspěšnost transplantací až na 90%. Transplantace krvetvorných buněk jsou v současnosti jedním z mála medicínských oborů, který se rozvíjí a pomáhá pacientům díky intenzivní mezinárodní spolupráci a hlavně nezištné obětavosti mnoha dobrovolných dárců kostní dřeně.

Dr. E. Donnal Thomas zemřel 20.10.2012, ale jeho odkaz žije dál.

 

Zdroje:

Terasaki, Paul; History of Transplantation: Thirty-Five Recollections, UCLA,Los Angeles, USA,1990

http://www.fhcrc.org/en.html

www.seattletimes.com

www.worldmarrow.org

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka