Svatý Václave

stojíš tu tak trochu na vlastní nebezpečí.

Dřív než budete číst dál, klidně si udělejte pět minut čas a s netradiční formou modlitby proste za naši zemi...
Neopouštěj nás 
V těchto dnech to potřebujeme, neboť právě „měníme místodržící jako ohlávku“...
Dnes slaví 75 let český hudebník Petr Skoumal. 
Je skladatelem doslova národním. Tedy přinejmenším v tom smyslu, že nespočet jeho hudebních kousků zná zcela, ale zcela jistě každý obyvatel této země. Všichni jsme se již s jeho hudbou setkali, aniž by však mnozí z nás tušili, že nějaký Petr Skoumal existuje. Maxipes Fík, Bob a Bobek, A je to!, filmy Prázdniny pro psa, Přijela k nám pouť nebo třeba Rozpuštěný a vypuštěný – u všech těchto seriálů a filmů je hudba zcela nepřehlédnutelnou složkou vyprávění a jejím autorem není nikdo jiný, než právě Petr Skoumal.

Narodil se 7. března 1938. Jeho tatínek byl katolík, maminka židovka. Oba rodiče skončili ve sběrném táboře v rakouském Kletendorfu, odkud se vrátili až po válce. Jako osmiletý si zahrál roličku ve filmu Nezbedný bakalář.
Po válce se rodina odstěhovala do Londýna, jelikož se Petrův otec stal v Anglii českým kulturním atašé. Po komunistickém puči v roce 1948 pak zůstala většina našich diplomatů v zahraničí, v emigraci, ale pan Skoumal byl výjimkou. Vrátil se z celou rodinou včetně malého Petra zpět a zde se začal opět živit překládáním. Petr umělecké vzdělání získal nejdříve na pražské konzervatoři, kde studoval dirigování. Pokračoval pak na brněnské JAMU, kde absolvoval v r. 1962 obor řízení sboru. Poté psal scénickou hudbu a byl také externím spolupracovníkem Československého rozhlasu.
Od roku 1966 pracoval v Činoherním klubu, kde byl režisérem a hudebním dramaturgem. Především zde vrcholí jeho spolupráce s Janem Vodňanským. Hráli spolu sice již dříve v Redutě, Ateliéru a Divadle hudby, ale vrcholem jejich společné tvorby byly scénické koláže parodických scének, básní a písniček právě v Činoherním klubu. První z nich vznikla v roce 1969 pod názvem S úsměvem idiota, O rok později pak následovaly Hurá na Bastilu a S úsměvem donkichota. Některé z textů reagovaly na tehdejší politickou situaci (např. píseň Maršálové se dotýká invaze vojsk v srpnu 1968), a proto se jejich autoři stali nepohodlnými. Za normalizace (koncem roku 1973) byly jejich hry zakázány, Skoumal s Vodňanským museli z divadla odejít a bylo jim zakázáno i účinkování v televizi a rozhlase. Mohli vystupovat jen příležitostně na některých malých scénách (např. Klub Eden).
Od začátku 80. let minulého století se Skoumal plně věnuje samostatné tvorbě. Píše mnoho písniček. I když jsou rozděleny na tvorbu pro děti a pro dospělé, hranice mezi nimi není nikdy ostrá a např. mnohé dětské písničky mají, díky osobitému Skoumalovu stylu, ohlas i u dospělých. Významná je jeho tvorba pro film a televizi (např. Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Nejistá sezóna, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný). Nezapomenutelná je i jeho hudba k večerníčkům (Maxipes Fík, Bob a Bobek, A je to...). Skoumal píše hudbu mnohým hudebníkům, několik let působil jako člen kapely ETC Vladimíra Mišíka, dlouhodobě spolupracuje například s Michalem Prokopem. V současnosti občas vystupuje v dětských představeních v Divadle v Dlouhé.
Starej Pán
Přeji Vám k narozeninám Boží požehnání, "starej pane"! ;-)

Zdroj:
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/petr-skoumal-5051
http://zivotopis.osobnosti.cz/petr-skoumal.php 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Skoumal

Můžete si také poslechnout jeho životní vzpomínky natočené Českým rozhlasem před pěti lety.
1 – 2 – 3 – 4 – 5