Zodpovědná za Bránu nebes

Matka Annuntiata (Anna) Bielková zemřela v cisterciáckém klášteře Porta coeli ve čtvrtek 6. 3. 2003, v předvečer svých 93. narozenin.

Byla jedinou benedikovaná abatyše na území naší vlasti.

Cisterciačky založil sv. Bernard z Clairvaux a jeho sestra sv. Humbelina jako druhý cisterciácký řád. V čele ženského konventu stojí abatyše, někdy benedikovaná. Důraz je kladen na chórové modlitby a dodržování přísné klausury. Řeholním oděvem je bílý hábit s černým škapulířem a cingulem. Laičky nosí bílý hábit s kapucí, tmavohnědý škapulíř a červený kožený opasek.
Klášter Porta coeli  v Předklášteří u Tišnova, založila v roce 1233 královna Konstancie, matka sv. Anežky České. Dějiny kláštera neobsahují jen samé pozitivní události. Období klidu a rozkvětu bylo přerušeno celkem čtyřikrát. Tišnovský klášter byl třikrát opuštěn. Poprvé za husitských válek v letech 1428 – 1437, podruhé za třicetileté války v letech 1619 – 1625 a potřetí za Josefa II. v letech 1782 – 1901. V roce 1901 byl klášter obnoven jako převorství pod správou cisterciáckého konventu ve Vyšším Brodě díky podpoře kláštera cisterciaček Marienthal v Horní Lužici. Protektorát za války neznamenal pro klášter větší zlom, projevoval se pouze dosazením německého správce. Po osvobození byl sice klášter cisterciačkám vrácen, ale již roku 1948 byl opět zrušen. Veškeré statky kláštera se staly majetkem státu a řádové sestry byly jako civilní osoby zaměstnány v živočišné výrobě, která vznikla v klášterních budovách již r. 1949. Klášter převzal státní statek. Po revoluci 1989 byl klášter v následujícím roce obnoven. Postupně mu byly v letech 1990 a 1995 navráceny budovy. Dnes je Porta Coeli jediným cisterciáckým klášterem na Moravě a jediným ženským cisterciáckým klášterem v České republice.

Matka Annuntiata, vlastním jménem Anna Bielkec, se narodila 7. března 1910 v Nowé Wiesce v Horní Lužici. Měla nadání ke studiu. Obdarována od Boha řeholním povoláním odešla ve 14 letech na Moravu do předklášterského monastýru. Na Moravě navštěvovala gymnázium a věnovala se studiu jazyků, pro které měla mimořádné předpoklady. Kromě lužické srbštiny a němčiny brzy ovládala latinu, angličtinu, francouzštinu a samozřejmě i češtinu. Po složení předepsaných zkoušek získala aprobaci k učitelské službě na veřejných školách.

27. 5. 1933 oblékla řeholní roucho a první sliby v cisterciáckém řádu v Porta coeli složila 28. 5. 1934. Brzy byla ustanovena jako učitelka jazyků v klášterní rodinné škole. Na podzim roku 1950, kdy komunistická totalita likvidovala také ženské řády, se musela vzdát učitelské služby a byla donucena odložit i svůj řeholní šat a opustit klášter. Teprve "Pražské jaro" 1968 jí umožnilo návrat domů - do kláštera. Jen malá část konventních budov byla vrácena sestrám sedřeným v živočišné výrobě státního statku. Před veřejností ovšem byly dále uznávány už jen jako důchodkyně tohoto zemědělského podniku.
Po smrti abatyše Cecílie Markové byla 15. února 1985 tajně zvolena její nástupkyní a za zavřenými dveřmi v chrámu saského kláštera Marienthal se jí dostalo abatyšské benedikce. Také po roce 1989 se snažila naplňovat novou službu, dokud jako osmdesátiletá nepředala vedení kláštera své nástupkyni.

Zdroj:
http://tisk.cirkev.cz/z-domova/v-kla-tere-porta-coeli-zemrela-matka-annuntiata/