Dirigent ze seznamu vyvolených

dirigoval Vídeňské filharmoniky hrající Dvořákovu Novosvětskou.

Herbert von Karajan se narodil 5. dubna 1908 v Salzburgu jako Heribert Ritter von Karajan. Herbertův otec, pracoval v Salzburku jako chirurg. Po roce 1919, kdy byly šlechtické tituly v Rakousku zrušeny, zůstalo Herbertovi jméno „von Karajan“ jako umělecké.

Karajanovy první hudební zkušenosti byly spojeny s hrou na klavír, které se začal věnovat už jako čtyřletý. Díky svému neobyčejnému hudebnímu nadání ji ještě jako školák (v letech 1916 až 1926) vystudoval v Mozarteu. Jedním z jeho tamějších učitelů byl Berhard Paumgarten, který Herberta podporoval v tom, aby se stal dirigentem.

Po maturitě v roce 1926 studoval Karajan tři semestry strojírenství na Technische Hochschule ve Vídni a zároveň hudební vědu na vídeňské univerzitě a hru na klavír a dirigování na Universität für Musik und darstellende Kunst. V roce 1935 se Karajan stal v opeře v Cáchách nejmladším hudebním ředitelem v Německu. O dva roky později poprvé dirigoval ve slavné Vídeňské státní opeře. Rok 1938, kdy dirigoval v Berlíně Fidelia, znamenal pro Karajana zlom v kariéře. V médiích se o něm začalo psát jako o „zázraku“ (Wunder Karajan). Po druhé světové válce začal spolupracovat s Vídeňskými filharmoniky, kterým zůstal věrný až do smrti.

Protože už v roce 1933 vstoupil do NSDAP, nemohl po válce v Německu pracovat a dirigování se věnoval v zahraničí. Zákaz výkonu povolání byl zrušen v roce 1947. V roce 1948 dirigoval na slavném festivalu Salzburger Festspiele a v milánské La Scala.

V roce 1955 převzal vedení Berlínských filharmoniků, kteří se pod jeho taktovkou vypracovali v jeden z nejlepších světových orchestrů.
Českou filharmonii dirigoval jednou - v srpnu 1971 v Salcburku.
Ve spolupráci s režisérem Francem Zeffirellim se začal věnoval i filmovým operám.

V roce 1979 ho však ranila mrtvice a i kvůli dalším těžkým zdravotním problémům už téměř nemohl dirigovat. Díky chirurgickému zákroku v roce 1983 se sice mohl k práci vrátit, po několika letech se ale vzdal vedení Salzburger Festspiele a později i Berlínských filharmoniků.
16. července 1989 zemřel doslova za dirigentským pultíkem, když mu v Salcburku během zkoušek vypovědělo službu srdce.

Na seznamu „vyvolených“
Karajan sám vstoupil do NSDAP už v roce 1933 a během války se povolávacímu rozkazu vyhnul díky tomu, že se jeho jméno dostalo na „Gottbegnadeten-Liste“ – seznam bohem vyvolených. Na třiceti šesti stranách jsou řísským ministerstvem propagandy a Adolfem Hitlerem sepsáni nejvýznamnější umělci nacistické říše. Nevyhýbal se ani politicky angažovaným vystoupením ve prospěch nacistické strany - dirigoval např. vítězný koncert u příležitosti vojenského obsazení Prahy a Paříže. Hermann Göring byl jeho velkým příznivcem.

Perfekcionista
Karajan byl proslulý svou posedlostí celkovým vyzněním dirigovaných děl. Měl na zřeteli vždy hlavně celkový dojem, často byl za to svými odpůrci kritizován. Technici a hudebníci později vyprávěli o jeho perfekcionistické snaze zachytit „dokonalý tón“; Karajanovy nahrávky jsou ale dodnes právě díky tomu proslulé. Nahrávací společnost Deutsche Grammophon, která od šedesátých let jeho nahrávky vydávala, děkuje za třetinu svého ročního obratu právě Karajanovi; žádný jiný dirigent 20. století nepořídil tolik nahrávek jako Karajan.

Rychlá auta
Karajanovou vášní, která s klasickou hudbou neměla moc společného, byla rychlá auta. Vlastnil vůz Porsche 959. Uměl řídit jachtu a byl také držitelem pilotní licence. Pilotoval Cessnu.

Zdroj:
http://vseorakousku.cz/titulni_strana/novinky/herbert_von_karajan/
http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/325280-herbert-von-karajan.html