JE LICHOŽROUT.
Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 v Praze.
Je český básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a písňových textů.
V letech 1962–1967 studoval anglistiku a hispanistiku na Filosofické fakultě UK. Byl redaktorem nakladatelství Naše vojsko (1968–1971); v letech 1971–1997 pracoval ve svobodném povolání literáta a překladatele. Potom působil v rozhlasové stanici Vltava.
Jako básník je Šrut vzácně dvojdomý: píše stejně suverénně pro dospělé i pro děti. Tvorba určená dětem zaujme rozmarnou a jazykově vynalézavou, často nonsensovou obrazností, inspiruje se poetikou tzv. nursery rhymes.
Jeho první báseň vyšla roku 1960 v časopise Kulturní tvorba. Dále publikoval například v Hostu do domu, Literárních novinách, Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a Tváři. Jeho tvorba pak vycházela během normalizace pouze v samizdatu. Zveřejňoval převážně tvorbu pro děti a písňové texty. K širšímu okruhu čtenářů se mohl vrátit až dvěma reprezentativními výbory koncem 80. let (Malá domů, 1989; Přestupný duben, 1989). Koncem 90. let vydal autor další výrazné sbírky, pro něž jsou příznačné kultivovanost a lapidárnost výrazu, předmětné vidění a ironický až sebeironický pohled. Některé texty pro děti publikoval pod pseudonymem Petr Karmín.
Šrutovy texty zhudebnili Petr Skoumal (např. Zloději času), 5P (nahrávky: …a nestřílejte na milence, Jsem v tom), Framus 5 (Snad nám naše děti, Nic ve zlým, nic v dobrým, Kolej Yesterday), C&K Vocal, a Etc….
Psal verše do časopisů Čtyřlístek, Sluníčko a Mateřídouška a do leporel. Dvakrát byl zapsán na Čestnou listinu IBBY (International Board on Books for Young People): roku 1992 za knihu Kočičí král a znovu roku 2006 za knihu Verunka a kokosový dědek.
Obdržel ocenění v soutěži dětských knih Zlatá stuha v letech 2004 a 2005 a tři nominace na Magnesii Literu (2004, 2005, 2007).
Zdroj:
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/pavel-srut-3175
http://www.czechlit.cz/res/data/068/009574.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_%C5%A0rut
Jen bloud by si mohl myslet, že ponožky se ztrácejí samy od sebe. Omyl. V každé domácnosti se najde lichožrout, – ne člověk a ne zvíře – který po staletí lidstvo provází a sužuje. Ponožky totiž žere a dělá tak z párů „licháče“.
Lichožrout sužuje člověka už po staletí. Ani on to ovšem nemá lehké. Může jíst pouze bavlněnou potravu (a té není nikdy dost). Ze silonu, dederonu a dalších „umělin“ má nezřídka břichabol. Každý lichožrout si proto dělá bavlněné zásoby, protože „na lidi není žádný spolehnutí. Pořád jsou samá válka, revoluce nebo móda. A když už mu nehrozí nebezpečí z „nazlobeného lidského světa“, zase mu šlapou na paty různé „lichožroutí bandy“, takže často jde o holý život.
Díky Pavlu Šrutovi můžeme sledovat dobrodružné, spletité životní cesty Hihlíka, Tulamora seniora neboli Padreho alias Velkého šéfa, Ramsese, Pepy Padráta, škrtiče Čanga, Kudly Dederona, Vasila a dalších.
V příběhu „dobra a zla“, který hltají zejména děti, jde o krky a holou existenci, ocitáme se i pod mostem, lichožrouti se škorpí, ba ostře se střetávají v mafiánském podsvětí. Navíc je text (k potěše zejména dospělých) protkán různými slovními obraty a jazykovými hříčkami.
Pavel Šrut čerpá z reality kolem nás, rozkošně si bere na mušku třeba jepičí mediální slávu nebo státní pohřeb, naprosto přesně tu vidíme přehlídku různých lidských charakterů.
Pavel Šrut je velice dobrý autor, až se divím jak málo známý...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.