In Spiritu veritatis

26. 4. 2013 9:00
Rubrika: osobnosti

„V Duchu pravdy“ je heslo kardinála Dominika, který dnes slaví 70 let. Požehnání Boží ať jej provází.


Dominik Duka se narodil 26. dubna 1943, při křtu dostal jméno Jaroslav. Jeho otec sloužil u protektorátního vládního vojska a později přeběhl v Itálii ke spojencům, konec války strávil v pozemních jednotkách britského Královského letectva. Po únoru 1948 byl vězněn. Po maturitě na gymnáziu (1960) mu další studium bylo z kádrových důvodů zamezeno. Pracoval ve strojírenském podniku ZVÚ v Hradci Králové, kde se vyučil zámečníkem a po dvouleté vojenské službě byl v roce 1965 přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.

Mezi dominikány vstoupil v roce 1968, přijal jméno Dominik. Vysvěcen byl v červnu 1970, jako kněz mohl působit jen pět let, poté přišel o tehdy státní souhlas a dalších 15 let rýsoval ve Škodě Plzeň. Duka se ale i nadále věnoval duchovní činnosti a v letech 1981 až 1982 byl kvůli tomu vězněn (vyfasoval „mařenku“, tj. maření státního dozoru nad církví /§ 178 trestního zákona 218/49 Sb./). Přesto zůstal za normalizace činný v dominikánském řádu, v roce 1986 se stal jeho provinciálem.

V čele řádu stál až do 6. června 1998, kdy vystřídal Karla Otčenáška v úřadu královéhradeckého biskupa. Hradec Králové opustil až po jmenování českým primasem, arcibiskupem pražským, a to 13. února 2010.
6. ledna 2012 byl jmenován kardinálem.
V roce 2001 převzal Dominik Duka medaili Za zásluhy, o dva roky později pak také Záslužný kříž II. stupně.



Podrobnější životopis najdete například zde .


Hledáme způsob, jak lidem přiblížit základní normy - ty, které nejsou ani katolické, ani křesťanské, ale jsou všelidské, tedy zákony, na kterých společnost skutečně stojí a s nimiž padá.“


Sympatická empatická reakce na projev L. Zaorálka
„Projevy tohoto typu jsme soustavně ohlupováni, to už není dělání si legrace z občanů a voličů, to je přímo výsměch pravdě a poctivosti, absolutní neúcta ke slušnosti. Je mi velmi líto, že se člověk zvolený jako zástupce řady občanů chová způsobem, který jen přesvědčuje občany, že platí staré přísloví „drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.“ Jestli se odkazuje na to, že „toto je politika“, pak politika má být službou druhým, ne sobeckým prosazováním vlastních zájmů, řečnickým cvičením a pohrdáním voliči.“ 
Jaroslav Duka, občan této země


Ta vánoční vězeňská noc byla krásná

Určitě jsme byli hodní a tak, když se blížila půlnoc, nám dozorce jako dárek nadělil tmu. To bychom od Bizona, jak se mu říkalo, nečekali. Světlo, které jindy celou noc svítilo do očí, zhaslo. Na několik hodin. To najednou zjistíte, co všechno může člověku způsobit radost. Díky balíčku a dárku, který obsahoval hrozinky, jsem mohl na vězeňském lůžku sloužit půlnoční. Jen dodnes nevím, zda to bylo skutečně o půlnoci. Hodinky žádný vězeň nemá. Sloužil jsem ji zcela sám za ty, kteří už usnuli, a za ty, od kterých mě dělily mříže naší cely a vězeňské zdi. Myslím však, že jsem jim byl blíž než kdykoli jindy.

Nemusíte mi věřit, ale ta vánoční vězeňská noc byla krásná. I dnes se mi všechny ty hodiny odvíjejí před očima jako na filmovém plátně. Ale prosím za odpuštění, že ne vše je možné z tohoto filmu převyprávět. Je to film života, film, který mi poodhaluje smysl toho, proč a k čemu jsme na této zemi.“

Zdroj:
www.cirkev.cz
http://www.dominikduka.cz



Zobrazeno 1331×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka