4. dubna 636 zemřel sv. Isidor Sevillský.
Isidor pocházel z Nového Kartága, ze znamenité španělsko-římské rodiny. V roku 554, během útoku byzantského císaře na Španělsko, utekl jeho otec do Sevilly.
Oba rodiče Isidorovi brzy zemřeli, proto se staral o něj bratr Leandr, sevillský arcibiskup, který byl o 20 let starší.
O Isidorově mládí se traduje, že byl netrpělivý a nestálý. Pod vedením bratra však rychle získával vědění. Naučil se latinsky, řecky i hebrejsky. Osvojil si výmluvnost, která je i dnes v jeho spisech obdivuhodná. Zdokonaloval nejen své myšlení, ale i srdce křesťanskými ctnostmi. Příklad měl v bratru svatého života, Leandrovi. Po studiích byl vysvěcen na kněze, utvrzoval španělské katolíky ve víře a zaměřoval se na obrácení ariánců. Stal se učitelem celého středověku.
Zažil obležení Sevilly (583-84) Vizigoty.
V roce 599, po smrti bratra, byl Isidor zvolen metropolitou Sevilly. 37 let moudře a horlivě řídil svou arcidiecézi.
Isidorovi velmi ležela na srdci asketická i všeobecně odborná výchova kněží a dodržování církevní disciplíny. S tím zaměřením vystupoval i na mnohých provinciálních i národních synodách v Seville a Toledu. Počínal si velmi moudře a napsal i mnoho spisů. Nejvýznamnějším dílem Isidora ze Sevilly jsou Origines sive Etymologiae (Počátky neboli Etymologie). Dvacet knih představuje encyklopedii lidského poznání a vědomostí své doby. Isidorova ambice obsáhnout a systematizovat co největší okruh lidského vědění byla relativně úspěšná a jeho Etymologie proto byly docela oblíbenou četbou v klášterních školách. Isidorovy Etymologiae jsou velkolepým svědectvím o prolínání antického světa s mohutnícím křesťanstvím. Čeští klasičtí filologové se svými překlady a výzkumy snaží této složité době přiblížit. Překlad vycházel v nakladatelství OIKUMÉNÉ.
I při své literární činnosti žil Isidor na vysokém stupni ctností, pěstoval dobročinnost, neúnavně pracoval v Boží službě, žil velmi příkladně a s hlubokou zbožností i zemřel.
Před smrtí vše rozdal a pak podle vizigotského obřadu vykonal veřejné pokání. Na velikonoční neděli 31. března se nechal donést do kostela sv. Vincence v doprovodu podřízených biskupů, za přítomnosti dalšího duchovenstva i lidu. Od jednoho z biskupů přijal kající roucho, od druhého si dal posypat hlavu popelem a veřejně vyznal své poklesky. S hlubokou lítostí nad nimi poprosil přítomné o odpuštění a o modlitby. Po přijetí eucharistie se polibkem pokoje rozloučil s okolostojícími, nechal se přenést zpět do své cely a o čtyři dny později zemřel.
Za svatého byl prý prohlášen v roce 1598 Klementem VIII.
V roce 1722 jej papež Inocenc XIII. jmenoval učitelem církve.
V roce 2001 byl navržen jako patron internetu a vznikla Isidorova cena udělovaná volně šířeným programům (shareware).
Klášter sv. Isidora v Santiponce u Sevilly
Zdroj:
http://catholica.cz/?id=1071
http://www.isidorus.net/show/isidorus,2
http://cs.wikipedia.org/wiki/Isidor_ze_Sevilly
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.