Pragmatická sankce

je označení původně z římského práva.

Panovníkem vydaný zákon je základní důležitosti a má být považován za trvalý a nezrušitelný.
Před 300 lety, 19. dubna 1713, vydal Karel VI. ve Vídni dokument Pragmatická sankce o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouzského. Byla jím ustanovena nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské. Cílem Pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po Karlu VI. pro jeho vlastní děti, tedy i pro jeho dcery, v případě, že by nezanechal mužské potomky. V takovém případě měly mít při nástupnictví přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců Josefa I. aLeopolda I.

(zdroj: cs.wikipedia.org)

Z hlediska práva je Pragmatická sankce novým prvkem zákonodárství v habsburské monarchii, ačkoliv forma „sankce“ či „deklarace“ není úplně ideální způsob podání v této tak závažné věci (klasický zákon by asi byl závažnější, ovšem vzhledem ke stále platným zemským zřízením zemí monarchie zase obtížněji prosaditelným).Byla vydána v době, kdy ještě Karel VI. neměl žádné potomky a tudíž nepočítal s absencí mužského potomka. Spíše se mělo jednat o upřednostnění Karlovy větve v případě nástupnictví v ženské linii oproti smlouvě z roku 1703, která upřednostňovala nástupnictví z větve jeho bratra císaře Josefa I. († 1711).Po smrti posledního Habsburka, císaře a krále Karla VI. V roce 1740 zůstaly čtyři možné dědičky, z nichž byla za českou královnu přijata Marie Terezie a její manžel, František I. Štěpán Lotrinský.
Marii Terezii byl složen hold, přísaha věrnosti a trůn uhájila.

Nepřímé důsledky Pragmatické sankce, tj. skutečnost, že se Země Koruny České staly součástí Habsburské o soustátí jsou někdy používány ke zpochybnění legitimity habsbursko-lotrinské dynastie českých králů. Zapomíná se při tom, že Pragmatická sankce byla přijata legitimními představiteli Zemí Koruny České. Skutečnost, že jednota habsburského soustátí byla po 1. svět. válce roztrhána ještě neznamená, že Pragmatická sankce byla jako celek zrušena.
Císař a král, blahoslavený Karel I., vydal 11. listopadu 1918 prohlášení, kterým se vzdal výkonu vládní moci.
Dokument, který blahoslavený Karel I vydal stojí za uvedení v plném znění:
"Od nástupu na trůn jsem se neustále snažil vyvést své národy z hrůz války, za jejíž vypuknutí nenesu řádnou vinu. Neváhal jsem obnovit ústavní život a otevřel jsem národům cestu k samostatnému státnímu vývoji. Veden jako dříve nehynoucí láskou ke všem Mým národům, nechci, aby moje osoba představovala překážku jejich svobodného rozvoje. Předem uznávám rozhodnutí, které učiní Německé Rakousko o své budoucí státní formě. Lid převzal prostřednictvím svých zástupců vládu do svých rukou. Zříkám se jakékoli účasti na státních záležitostech. Zároveň odvolávám z úřadu Mou rakouskou vládu. Ať lid Německého Rakouska vytvoří a upevní ve svornosti a míru nové zřízení. Štěstí Mých národů bylo od počátku Mým nejvroucnějším přáním. Jen vnitřní mír může vyléčit rány války. 
Vídeň, 11. listopadu 1918.
Karel"

Zdroj: 

http://mariaterez.sweb.cz/i033.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatick%C3%A1_sankce
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatick%C3%A1_sankce_(%C5%99%C3%ADmsk%C3%A9_pr%C3%A1vo)