Zbojník Ondráš

Pán Lysé hory, Ondra Fuciman zemřel 1. dubna 1715 rukou svého zbojnického druha Juráše.

13. listopadu 1680 se narodil jako syn fojty Fucimana z Janovic (někdy je nesprávně uváděno jméno Šebesta).
Majitel frýdeckého panství František Vilém Pražma utlačoval své poddané. Byly předepisovány velké dávky a pracovní povinnosti. Z tohoto důvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetků utíkali, nechávali pole neobdělané a dávali se na zboj. Ondra pocházel ze zámožné rodiny, ale dal se na zbojnictví snad právě proto, že viděl utrpení poddaného lidu. Stal se vůdcem nespokojených sedláků a spolu pak přepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali zbojnické výpady proti pánům ve Frýdku a na Hukvaldech. Zdržoval se v beskydských lesích a horách. Často bývá nazýván Pánem Lysé hory. Jako chlapec pásával ovce, navštěvoval však  školu ve Skalici, Těšíně nebo v Příboře. Jako prvorozenému se jistě dostalo určitého vzdělání, aby mohl jednou vést zděděné fojtství (o to se po odchodu Ondry nakonec staral jeho mladší bratr Jan).
Ondrášův pohár života se naplnil po okraj 1. dubna 1715 ve sviadnovské Horákově krčmě, kde zbojníci tancovali a společně se veselili nad kartami a džbánky s pivem. Jura, jeden z jeho zbojnických druhů, snad pod vidinou odměny 100 zlatých za hlavu Ondráše nebo pro jeho úspěch u šenkýřovy dcery, vyskočil a jednou ranou obuškem ho skolil k zemi. Ondrovo tělo pak bylo rozčtvrceno a části rozvěšeny po stromech na pospas havranům. Juráš dostal odměnu, ostatní zbojníci byli pochytán a souzeni v Těšíně. Protože však Jurášovi nedalo svědomí pokoj, dal se opět na zbojnictví. Byl však chycen a zemřel ve vězení v Těšíně dva roky po smrti Ondráše.

Jak se dal Ondráš na zbojničení

Nastala doba, kdy sedláci byli utlačováni novou vrchností. Veškerá jejich práva byla pošlapána a páni porušovali nařízení i samotného Císaře. Nejhorší byl frýdecký purkrabí Prchlík. Moc dobře věděl jak na úkor druhých zbohatnout.
Jednoho dne se z dolního konce dědiny ozval hluk, panští drábi, portáši a neoblíbený Prchlík kráčeli dědinou Jeden chlap zběhl z roboty. Ptali se lidí kolem a ti se vymlouvali, že jdou zrovna ze skalického kostela a tudíž ho nikdo neviděl. Správce Targlík nechal z fojtství vytáhnout velkou dřevěnou lavici. Na ni připoutal sedláky a drábi jednoho po druhém bičovali. 
Do vrat vstoupil postarší, ale stále statný fojt Šebesta. Prchlík na něj vykřikl: „ Na lavici s tebou, sám bouříš lid Jeho Milosti.“ Šebesta se ohradil: „ Mně, svobodnému fojtu, poroučí jen vrchnost!“ Purkrabí nechal fojta zatknout a šli zpět na frýdecký zámek. Stačil také zapálit salaš, která patřila Jurovi Fucimanovi, protože ji nechtěl odevzdat i s pozemky. Také sebou vzal pár protestujících sedláku. Juru na zámku posadili za dřevěnou kozu a celého utýraného a vyčerpaného ho propustili až za tři dny.
Později dotáhli drábi zuboženého janovického fojta. Poslední slova stačil vykřiknou panský správce Targlík a už dostal pořádnou ránu holí od Juráška Fucimana a další začali vyplácet dudák a Kovařík. Drábi a správce vyskočili na vůz a uprchli. Jeden dráb ještě stačil dudáka praštit obuškem a na místě jej zabil. Na vše se díval z povzdálí Ondráš a měl zaťaté ruce v pěst. Křičel, že všechny je třeba pozabíjet, pověsit a dlouze mučit. Juráš zvolal: "Lidičky, kde jste? Všichni na pány!"
O týden později nechali fojtku samotnou doma a Ondráš, Juráš a Kovařík se vydali do hor ke zbojníkům, na Ostravici, na Beskyd a potom dále na Kysuce k Jánošikovcům. Všichni byli vybavení obuškem, vojenskou pistolí a pořádným vakem s jídlem.

Jak Ondráš potřeboval koně

Před mnoha lety přišel v noci podivný chlap na jednu salaš v Beskydech. Byl urostlý, měl vysoké boty, pušku a sekeru v ruce. Vyhrkl na baču, že ho honí panští drábi a on potřebuje nutně nějakého koně. Chtěl po bačovi koně, co stál u koliby. Bačovi se nechtělo, měl koně rád.
Zbojník mu řekl, že je Ondráš, ale i přes to se zdráhal. Poté mu došlo o koho se jedná. Tu mu ho chtěl hned darovat, a že mu ho dá zadarmo.
Tu se Ondráš rozzlobil. Bača dostal strach a řekl: "Sto zlatých." Ale bál se, že je to moc. V té době žáden kůň tolik nestál. Ondráš mu dal dvě stě zlatých. Potom vyskočil na koně a zakřičel: "To máš za to, že máš rád Ondráše!"
A bača už ho víckrát neviděl.

Zdroj:

http://ilcik.cz/tradice/zbojnici/index.htm#ondras
http://www.beskydy-info.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=312&Itemid=87&lang=cz