Důsledný romantický starý mládenec

„Vracejte se neustále, dokud nenaleznete ani čárku, jíž by bylo možno vylepšit.“

Johannes Brahms se narodil 7. května 1833 v Hamburku.
   Jeho hudební talent objevil jeho otec, který zjistil, že syn má nadání pro hur na klavír. Pod dohledem nejprve Otto Cossela a pak Eduarda Marxsena dělal rychlé pokroky a ve dvanácti letech začal komponovat své vlastní skladby. Jelikož rodina byla chudá, začal už v 13 letech přispívat do rodinného rozpočtu vyděláváním hrou po lokálech a veřejných domech. V r. 1851 se setkal s Eduardem Reményim – barvitým mladým houslistou maďarského původu, jehož národní hudba a cikánský styl, Brahmse okouzlily. Reményi ho vzal ke známému houslistovi Josephu Joachimovi, jenž byl zcela fascinován Brahmsovou hudbou. Joachim jej seznámil s Ferencem Lisztem a také s Robertem Schumannem a jeho ženou Klárou.

   Setkání s Lisztem ve Výmaru – nepřineslo ovoce; Lisztova hudba Brahmse, jenž se necítil v Lisztově domě dobře, příliš nenadchla. Po tomto neúspěchu váhal, zda má přijmout pozvání Roberta a Kláry Schumannových. Když tak však v září 1853 učinil, dostalo se mu vřelého, přátelského a upřímného přijetí. Schumann byl jeho hudbou okouzlen a v článku publikovaném v „Neue Zeitschrift für Musik“ ho vydával za „mladého orla“ a oslavoval jeho génia. Poslal mladého muže s doporučeními do Lipska, kde nalezl dva vydavatele a setkal se s Hectorem Berliozem. Následující rok se Brahms nervově zhroutil a pokusil se o sebevraždu. Urychleně odjel do Düsseldorfu, aby byl v blízkosti Kláry Schumannové. Jeho důvody byly sice přátelské, ale již dlouho předtím se do ní zamiloval. Klára, která pečovala o sedm dětí a neustále koncertovala i v zahraničí, velice oceňovala Brahmsovu podporu, ale udržovala jejich vztah v mezích přátelství. Když Robert v r.1856 zemřel, Brahms se s Klárou „rozešel“, a ač zůstali nejlepšími přáteli, Brahms se rozhodl, že již nikdy nedá své city tak otevřeně najevo.

„Raději se oženit, než psát operu!“

   V r. 1862 se přestěhoval do Vídně, kde žil po zbytek svého života, jako starý mládenec. Žil prostě, ve skromném bytě, rád jedl, ale nebyl výstřední. Jeho oblečení bylo nemoderní a někdy i neupravené, ale vždy úzkostlivě čisté. Jeho podivínský způsob života způsoboval, že kromě hrstky věrných a důvěryhodných přátel, se s nikým nestýkal.
   Brahms byl člověk velkorysý a laskavý. Když u mladého umělce objevil talent, nezištně mu pomáhal. To se týká především Antonína Dvořáka. jemuž pomohl v začátcích: Brahms zasedal v císařském výboru, který uděloval státní stipendia, a zasloužil se o udělení finanční podpory Dvořákovi. Později pak jeho díla doporučil tehdy slavnému hudebnímu nakladateli Simrockovi.
   Brahms zemřel 13. dubna 1897 ve Vídni.

   Johannes Brahms je často považován za posledního velkého skladatele klasické německé hudební tradice, která sahá přes Bethovena, Mozarta a Haydna až k Bachovi. Až do roku 1873 komponoval zejména klavírní skladby, později byla jeho tvůrčí doménou komorní a symfonická hudba.
Známé jsou jeho Uherské tance a Valčíky a  třeba také Dvojkoncert A moll.

Zdroj:
http://www.johannesbrahms.org/JBbio.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Brahms
http://archiv.sedesatka.cz/node/7827

   Můžete si poslechnout známou Ukolébavku (Op.49 No.4 Wiegenlied / Lullaby)  nebo třeba Německé rekviem, Brahmsovo největší vokální dílo.