Církev a vlast

5. 5. 2013 8:10
Rubrika: osobnosti

"Jenom pěvec pějící ze srdce pěje k srdci."


František Ehrmann se narodil 5. května 1866 ve Veverské Bítýšce, číslo 119. Pocházel z chudé zemědělské rodiny. Na všechny v té době doléhaly nejisté politické poměry, všechny vyčerpávala válka. K tomu všemu se přidala cholera, mnoho lidí umíralo. Zemřel i jeho otec Jan Ehrmann. Zemřel v témže roce, v němž se František Ehrmann narodil – v r. 1866. Břemeno výživy i výchovy zůstalo jen na matce Františce.
Bystrého chlapce si povšiml místní nadučitel Jan Dvořák a začal se mu věnovat. Brzy v něm objevil velké hudební nadání, které mu pomohl rozvinout. Učil jej hrát na varhany, již v osmi letech František hrál poprvé sám na varhany v kostele.
Díky Janu Dvořákovi mohl jít František také studovat, neboť platil jeho studia. První a druhý ročník studoval soukromě, od třetího ročníku se stal řádným studentem českého gymnázia v Brně. Už jako student Ehrmann vynikal a stal se brzo uznávaným vůdcem studentů. 
Po absolvování střední školy v roce 1886 šel studovat bohosloví do Brna a byl r. 1890 vysvěcen na kněze. Jeho prvním kaplanským místem byla Loděnice u Pohořelic, kde byl ustanoven kooperátorem. Na svého dobrodince nezapomněl. Často jej navštěvoval a Jan Dvořák se stal později také jeho horlivým spolupracovníkem v pastoraci. František nezůstal však jen u vděčnosti ke svému dobrodinci. Sám se stal dobrodincem žáků a studentů. 

Kvalita Ehrmannovy osobnosti byla ovlivněna kvalitou brněnského semináře. V době Ehrmannových studií vládl v Brně obrozenecký duch Františka Sušila. Zde se Ehrmann seznámil s heslem „Církev a vlast“. Zde se jeho češství postavilo na pevnou myšlenkovou základnu, dostalo nový obsah. Ehrmann se nadchl pro náboženství spojené s vlastenectvím a vlastenectví spojené s Církví.
I nemám, než jedno slovo k povzbuzení a to známé: Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti! Zpívejme tak, aby náš zpěv pronikal až k srdci posluchačů našich.
Chceme-li však zpívati k srdci, musí srdce naše lnouti k Bohu, Církvi a vlasti. Jenom pěvec pějící ze srdce pěje k srdci.
Nuže, snažme se, abychom pěli ze srdce – ze srdce láskou hořícího k Bohu, Církvi a vlasti a pak dokážeme zpěvem svým, že i hudba církevní reformovaná přispívá měrou nemalou na osvěženou citu náboženského a tím právě vlasteneckého, na vzbuzenou osvěženou a udrženou lásky k Bohu, Církvi a vlasti!“ (časopis Cyrill, 1898 XXV č. 3 a 4 str. 18; O deklamaci chorálu, ostatního zpěvu latinského i českého)

Mladý nadšený kněz byl pracovitý. Uplatnil svůj hudební talent a ukazoval svou lásku k hudebnímu umění. Dbal na zpěv lidu při bohoslužbách a sehnal peníze na nové varhany.
Musím lidu dáti knihu – pěknou a lacinou.“
Z doby jeho kaplanské činnosti pochází jeho ilustrované Životy svatých, které byly vydány nákladem 80 000 kusů. Přeložil je z němčiny a později na přání mnoha čtenářů doplnil o české patrony. Prodávala se za 2 koruny.

Pro velké nadání byl brzy poslán z Loděnice na studia do Vídně. Po ukončení studia se vrátil do brněnské diecéze. Biskup František Saleský Bauer jej jmenoval svým druhým sekretářem a prefektem chlapeckého semináře. Byl také katechetou na vyšší německé reálce a suplentem dogmatiky na teologickém učilišti brněnské diecéze.
V roce 1904 byl biskup Bauer jmenován arcibiskupem v Olomouci. Nabídl Ehrmannovi místo sekretáře i na novém působišti, neboť jeho sekretář mu byl opravdu pravou rukou. František Ehrmann nabídku přijal a začal rozvíjet rozsáhlou činnost v Olomouci. Roku 1905 se stal kanovníkem.
František Ehrmann podporoval a šířil cyrilometodějskou úctu a zasloužil se o zdařilý průběh unionistických sjezdů na Velehradě. 
Ehrmann byl člověk velmi inteligentní a jemný. To se ovšem projevovalo také v jeho vztahu k umění a kultuře. Odebíral téměř všechny dostupné katolické časopisy a vlastnil velkou knihovnu. Také v práci se snažil napomáhat rozvoji křesťanského umění. Jako prelát – kustos dal obnovit fresky na dómě v Olomouci. Za zásluhy o obnovení chrámu Panny Marie Sněžné dostal dokonce státní vyznamenání. Svou práci pro umění odvedl také jako místopředseda arcidiecézní památkové rady.
Ale v centru jeho zájmu byla především hudba a zpěv, dokonce vydal svůj lidový zpěvník. Ovšem neméně než lidový zpěv jej těšil chorál, na který byl vskutku odborník.
Ehrmann byl velmi vzdělaný člověk. Víme pozitivně, že uměl perfektně německy, latinsky, francouzsky. Zdá se, že snad také anglicky a italsky. Kromě toho znal perfektně těsnopis, neboť většina jeho příprav na kázáni je psána těsnopisem Když kardinál Bauer zemřel, pro Františka Ehrmanna to byla velká ztráta. Vždyť s Bauerem byl spjat celý jeho kněžský život. Po Bauerově smrti začal brzy sám postonávat. Říkával: „Pan biskup mě volá!“

V říjnu 1917 se podrobil ve Vídni v Löwyho sanatoriu operaci. Lékaři konstatovali rakovinu žaludku a jater. Po operaci se již Dr. Ehrmann nezotavil. Prakticky čtyři měsíce pomalu umíral. Ve velkých bolestech nenaříkal, jen držel v ruce dřevěný křížek po biskupu Bauerovi a tiše se modlil. Byl při plném vědomí vlastně až do smrti.
Zemřel, zaopatřen svátostmi, 11. února 1918 v 9 hod. 45 minut ve své rezidenci v Kanovnické ulici.

Zdroj:
http://nasefarnosti.cz/pls/fwz/clanek?zkratka=FW_45

Zobrazeno 945×

Komentáře

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka