Na dnešní den připadá první květnový mariánský svátek (v tomto případě památka) – Panny Marie, prostřednice všech milostí. Jedná se o jeden z nejmladších mariánských svátků. Papež Benedikt XV. v roce 1918 potvrdil důvod, proč je P. Maria Prostřednicí všech milostí, "protože trpěla a téměř zemřela se svým trpícím a umírajícím Synem. Památka Panny Marie, Prostřednice všech milostí, se začala slavit o tři roky později v Belgii a poté, co papež Benedikt XV. povolil liturgické slavení této památky, rozšířila se po celém světě. První přípis kongregace pro obřady je z r. 1921. Pozdější schválení, týkající se mše sv. k Prostřednici všech milostí, pochází od Kongregace pro kult a svátosti z roku 1971.
K zamyšlení vybírám úryvek z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.):
Maria se staví mezi svého Syna a lidi v situaci jejich nedostatků, potřeb, utrpení. Staví se "mezi ně", to znamená dělá prostřednici, ne jako cizí osoba, ale ze svého postavení matky. Je si vědoma, že jako taková může přednášet Synovi potřeby lidí, ano více: že má k tomu "právo". Její prostřednictví má tedy ráz přímluvný. Maria se "přimlouvá" za lidi. (RM 21)
Někdo řekne: "Mezi Krista a mezi mne není potřeba stavět žádného prostředníka". Jiný řekne: "Nemohu ke Kristu přímo, prostředníka nutně potřebuji." Který názor je správný? Vlastně ani jeden. Pravdou je spíš to, že my lidé - křesťané se potřebujeme navzájem. Potřebujeme své bližní, své bratry ve víře, laiky i kněze, svaté a tedy samozřejmě i Marii. Ale nejen to. I Ježíš ji potřebuje a i nás potřebuje pro své dílo spásy. A to všechno proto, že Bůh stvořil člověka jako tvora společenského, jako toho, kdo si sám nevystačí. A také proto, že Bůh sám vtělením přijal tyto lidské podmínky za své.
Maria patří k Ježíšovi ze svého dvojího postavení matky: matky tělesné i matky ve víře. A my patříme k Marii podobně ze dvou důvodů: protože je i naší matkou a protože je i naší sestrou ve víře. I ona je údem církve, byť nejvznešenějším (sv. Augustin). A tak v dávném vyznání křesťanů o Panně Marii, prostřednici milostí, září a zjevuje se důležitá pravda o církvi: všechny údy se v ní navzájem potřebují, všechny si mohou být navzájem prospěšné a to podle toho, jak jsou blízko Kristu a jak je ve své svobodě Bůh obdaroval.
Toto nic nemění na skutečnosti, že jsme všichni, včetně svatých a Panny Marie, odkázáni na Ježíše, Vykupitele, jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. Aby se však naše vazba na Ježíše mohla promítnout do našich životů, aby se jeho dary mohly stát v našich životech skutečnými a používanými, aby se Boží láska mohla vlastně "vtělit" do našich životů, na to potřebujeme jeden druhého ... i svaté ... a samozřejmě i Pannu Marii. A za tyto všechny vazby nemůžeme být Ježíši, který nás všechny přijal, a který toto spojení mezi námi vytváří, nikdy dost vděčni.
Nikdo z nás si sám nestačí, a to ani ve víře; nikdo, ani Panna Maria, nemůže dát sám ze sebe světu spásu. Ale všichni, kdo věříme a kdo své životy Bohu otevíráme, jsme pro jeho dílo spásy použitelní. Maria, služebnice Páně, slouží Ježíši a jeho dílu spásy i nám. Je prvým údem církve.
Modleme se:
Děkujeme Ti, Bože, za vynalézavost Tvé lásky. Děkujeme ti za vše, co nám v Marii, Tvé vyvolené nazaretské dívce, dáváš. Děkujeme Ti za to, že jsme si ve Tvé církvi navzájem údy a že si můžeme Tvé dary sdílet. Amen.
(http://www.pastorace.cz/Knihovna/Majove-uvahy-Vyber-z-encykliky-Redemptoris-Mater.html)
Další úvahy a zamyšlení:
Pěkný článek....našla jsem taky jeden zajímavý odkaz: http://www.cvrcek.estranky.cz/clanky/maria/jezis-mluvi-o-marii.html
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.