Událost dne

Nadaný polír

20. 6. 2013 0:00

Rubrika: Nezařazené

Před 291 lety zemřel v Praze Kryštof Dientzenhofer, barokní architekt a stavitel.

Kryštof Dientzenhofer pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny - byl prostředním z pěti bratří, kteří se všichni stali významnými staviteli. Narodil se 7. července 1655 v bavorském St. Margarethen u Brannenburgu. Vyučil se zedníkem a pak se spolu s bratry a sestrou vydal do světa. Někteří z nich se vyučili v Pasově při stavbě pasovského dómu. Poté přišli roku 1677 do Prahy, kde nějakou dobu působili. Nakonec tu zůstal jen Kryštof, který se prozatím živil jako zednický mistr. Novější bádání vyvrátilo názory, že neuměl číst ani psát, přestože si gramotnost osvojil až ve vyšším věku, a že byl jen "nadaný polír". Příležitost projevit své stavitelské nadání dostal zhruba po deseti letech, kdy spolu s Abrahamem Leuthnerem pracoval na stavbě zámku Lauenburků v Ostrově u Karlových Varů.

Roku 1685, když v Praze vstoupil do stavu manželského s vdovou po pražském staviteli Johannu G. Aichbauerovi, vyženil menší měšťanský dům na Malé Straně. Tento dům, který v letech 1687 až 1688 přestavěl a rozšířil, se stal jeho rodinným sídlem. Do dnešních dnů je znám jako Pension Dientzenhofer. Sňatkem získal i zavedenou stavební firmu. Když v roce 1689 dostal povolení provozovat stavitelskou činnost, byl už dva roky malostranským měšťanem a povolení jen potvrzovalo to, co už bylo jeho dosavadními úspěchy dáno.
Roku 1698 začal Kryštof Dientzenhofer pracovat jako pevnostní stavitel v Chebu a jeho působení v tomto kraji dokládá třeba dvůr zámečku v Hamrníkách nebo kostel sv. Kláry v Chebu. Na základě této úspěšné praxe získal o dvacet let později samostatnou práci obdobného charakteru i v Praze. Ve svých dílech navázal na úspěšnou generaci italských stavitelů působících v Čechách jako např. Luraga, Orsiho, či Carattiho. Nejvíce však byl ovlivněn díly mistrů Borrominiho a zejména Guariniho. Říkalo se dokonce, že s neznámým mistrem z dílny Guarina Guariniho spolupracoval na svých plánech, žádné z nich se však bohužel nezachovaly. Dientzenhofer patřil k nejoblíbenějším architektům své doby, tedy stylu vrcholného baroka, což dodnes dokazují jeho četná díla nejen v našem hlavním městě, ale i po celých Čechách. Nezůstal přitom jen u monumentálních chrámů, klášterů a paláců, vytvořil i mnoho drobnějších staveb jako např. dům „U bílé kuželky“, dům řečený Weisbírovský či Rožmberský dům.
Na přelomu století dostal Kryštof Dientzenhofer za úkol vystavět kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně.

Na této stavbě se vyučil jeho nejmladší syn Kilián Ignác, který mu pak pomáhal i při přestavbě břevnovského kláštera, kde je jejich společným dílem klášterní Kostel svaté Markéty.
Oba chrámy jsou mistrovskými výtvory Kryštofa Dientzenhofera a jsou považovány za základní díla monumentálního, tzv. českého dynamického baroku, slohu, který dal Praze její specifickou tvář. U chrámů, které Kryštof Dientzenhofer stavěl, byly u nás poprvé použity složité klenební konstrukcez prostupujících se geometrických ploch; úchvatná kompoziční dynamika se projevila nejen ve vnitřních prostorech, ale zejména na chrámových průčelích.
Typické pro jeho stavby je i dokonalé provedení detailu hlavic a patek sloupů. Na posledních dílech Kryštofa Dientzenhofera již výrazně spolupracoval jeho syn Kilián Ignác, který pak otce ještě předčil. Kryštof Dientzenhofer je tak patrně (po svém synu) druhým největším českým barokním architektem.