Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu,

stačí přesvědčit lidi, aby je přestali číst. (Ray Bradbury)

Právě před rokem zemřel americký povídkář, romanopisec, scénárista, esejista Raymond Douglas Bradbury.
   Narodil 22. srpna 1920 v městečku Waukegan (Illinois) rodině anglických osadníků. Jeho matka Esther byla švédského původu. Dbala na to, aby syn nebyl ochuzen o základy evropské kultury. Od dětství ho seznamovala také s řeckou, římskou a severskou mytologií. Sama byla obdivovatelkou filmového umění a své nadšení přenesla i na syna, který svůj zájem rozšířil ještě o divadlo, cirkusy, kouzelnická předstvení a komiksy (to byl také zdroj inspirace pro jeho povídky), byl nadšeným čtenářem Edgara Allana Poea, Edgara R. Burroughse, Ambrose Bierceho a H. P. Lovecrafta.
   Ve dvanácti letech se Bradbury s rodinou přestěhoval do Tusconu v Arizoně. Jeho otec přišel o práci a v té době se v Rayovi zakořenilo silné sociální vnímání a cítění. V Tusconu sice strávil pouze rok, ale považuje toto období za jedno z nejkrásnějších. Hrál a zpíval při ochotnických představeních, v rozhlasové stanici předčítal v pořadech pro děti a poprvé se pokoušel psát. Potom se rodina přestěhovala do Los Angels, kde Ray žil do konce svého života. Na tamní střední škole navštěvoval dramatický kroužek a přispíval do školních časopisů. Vzdělání ukončil v roce 1938 v osmnácti letech a rozhodl se pro spisovatelskou dráhu.
   O svém vzdělání říkal: "Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu deseti let". (R.B.)

   Několik prvních let se živil jako kamelot. Jeho první povídky vyšly v časopise Weird Tales začátkem čtyřicátých let dvacátého století.
   V roce 1947 se Ray Bradbury oženil s Margueritou, se kterou se seznámil v knihkupectví a nakladatelství. Vychoval čtyři dcery, díky nimž se stal osminásobným dědečkem. 

   V roce 1947 také vydal svou první sbírku Dark Carnival (Temný karneval). O tři roky později, když vyšla The Martian Chronicles (Marťanská kronika), se z něj okamžitě stala hvězda první velikosti. Marťanská kronika u nás poprvé vyšla v roce 1959.
   Ray Bradbury získal své čtenáře i mezi těmi, kteří nejsou vysloveně fanoušky science fiction. Možná to způsobil jeho téměř básnický jazyk a dokonalý literární styl, možná je to odraz toho, že na rozdíl od „tvrdé SF“ nikdy nekladl důraz na fyzikální věrohodnost prostředí a děje. Šlo mu vždy o něco zcela jiného: Rekvizity science fiction používal jen proto, aby zkoumal člověka, jeho morální úroveň, různost povah a charakterů, jeho psychologické meze, a aby okouzloval čtenáře i sama sebe fantastickým „kdyby“.

„Zaprvé, nepíšu sci-fi. Napsal jsem pouze jednu sci-fi knihu a tou je 451 stupňů Fahrenheita, založenou na realitě. Science fiction je zobrazení reálna. Fantasy je zobrazení neskutečného. Takže Marťanská kronika není science fiction, je to fantazie. To by se nemohlo stát, chápete? To je důvod, proč zde bude dlouhou dobu: je to řecký mýtus a mýty se drží.“ (R.B.)

   Své povídky často shrnoval do reprezentativních sborníků. Většina Braduryových příběhů se odehrává v jeho rodném městě Waukegan nebo v jeho okolí. Bradbury celkem vydal přes 400 samostatných povídek.

   Bradbury nepsal jen povídky nebo sci-fi romány, byl rovněž autorem divadelních her, scénářů, článků, esejů, předmluv, doslovů, knižních i filmových recenzí, horrorů, básní a zabrousil dokonce i do detektivního žánru románem Smrt je osamělá záležitost z roku 1985. Těžištěm jeho tvorby však byly povídky.
Z románové tvorby je třeba připomenout např. Pampeliškové víno (1957), Cosi zlého visí ve vzduchu (1962), a především 451 stupňů Fahrenheita (1953).

Podívejte se na reportáž Terezy Radvákové v závěru tohoto příspěvku na webu České televize.

Zdroj:
http://ld.johanesville.net/bradbury
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ray_Bradbury
http://www.raybradbury.com/about.html