Poslední z nazarénů

14. června 1896 zemřel v Praze František Sequens.

František Sequens je považován za posledního českého představitele hnutí nazarénů, výjimečně je uváděn mezi prerafaelity. Církevní obrazy považoval za vrchol umění.
Narodil se 21. listopadu 1836 v Plzni jako syn váženého měšťana plzeňského (koželuha). Byl poslán byl na studie. Navštěvoval reálku v Plzni, absolutorium však získal na vyšší reálce v Praze. Jeho kreslířské nadání přimělo Sequensova otce, aby svolil k umělecké kariéře svého syna, a tak byl roku 1853 Sequens zapsán na pražské akademii výtvarných umění. Zde prospíval s výtečným úspěchem, přece však odešel do Mnichova, kde tehdy působil Vilém Kaulbach, a stal se jeho žákem. Ale také odtud přestoupil, když jej zlákala sláva historického nizozemského malířství. Zvolil si Antverpy a jeho učitelem stal se prof. Josef Jindřich Fr. van Lerius, odchovanec Wappersův.
Roku 1860 se Sequens vrátil do Prahy. Po obdržení Klarova stipendia odcestoval do Itálie. V Římě namaloval první svůj větší obraz Navštívení Panny Marie, jenž spolu s druhou prací Narození Kristovo byl zakoupen byl Společností vlasteneckých přátel umění v Praze. V Římě, kde pobyl 7 let, vznikl též obraz Andělský pozdrav, a tak Sequens opustil započatou dráhu malíře historického a věnoval se malířství náboženskému. Jeho soudruhy byli v Římě sochaři Václav Levý a Ludvík Šimek a malíř Petr Maixner. Na Sequense působili zvláště díla italských mistrů z doby před Raffaelem.
Roku 1868 se vrátil Sequens do vlasti a oženil se. Zůstal v Praze, kde prováděl četné obrazy oltářní, návrhy na malby nástěnné, okenní a pod. Po smrti malíře prof. Jana Sweertse r. 1830 byl Sequens povolán za professora malířství náboženského a dějinného na malířskou akademii v Praze. Když byl v letech 1887 až 1888 zaveden na akademii rektorát, stal se prvním rektorem. Účastnil se i veřejného života – od roku 1875 byl členem vedení Křesťanské akademie. Zasedal v Jednotě pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta.  Roku 1890 získal členství v České akademii věd a umění.
Z jeho prvních prací v Čechách byla oprava oltáře zvaného „císařský“ na Svaté Hoře. Z jeho maleb a návrhů k vyzdobení chrámů je dobré připomenout:
ve Svatovítské katedrále: kresby ke smaltovaným obrázkům na tumbách s ostatky svatých Vojtěcha, Víta, Cyrilla,Václava, Lidmily a Prokopa (při hlavním oltáři), okno v kapli sv. Zigmunda, okno v kapli Cyrilo-Metodějské, jinak též Pernšteinské, okno v kapli Zvěstovaní Panny Marie (též zvané Šternberské), malby na okně kaple Valdšteinské, malby na okně i na stěnách kaple sv. Ondřeje čili Martinické;
v kostele sv. Vojtěcha: malba svaté Anny na okně v levé postranní lodi;
v kapli Klarova ústavu pro slepce oltářní obraz svrchu uvedený Narození Spasitelovo;
v románské kapli sv. Martina na Vyšehradě obrázky na románském oltáři;
v chrámě svatých Petra a Pavla oltářní obraz sv. Františka, v levé boční lodi;
ve farním karlínském chrámě fresky na stěnách levé boční lodi - výjevy ze života Kristova;
v kostele sv. Václava na Smíchově malby na oknech;
na hřbitovech olšanském a na Malvazinkách malby na hrobkách rytíře Lanny a rodiny Šebkových;
v kostele sv. Bartoloměje v Plzni boční obrazy sv. Prokopa a sv. Václava;
návrhy na malby oken pro votivní chrám ve Vídni aj. Sequens byl též činný při obnovování starých památek uměleckých. Tak restauroval nástěnné malby v arkýřové kapli na Staroměstské radnici pražské, fresko Korunování Panny Marie z doby Karla IV. v románské kapli sv. Kříže menšího v ulici Poštovské (nyní ul. Karoliny Světlé), freska v chrámě sv. Barbory v Hoře Kutné, prováděl opravy děkanského chrámu v Chebu a v kapli na Karlšteině. Sequens byl jako malíř přívrženec zásady, že malba církevních a náboženských obrazů stojí co do ceny nejvýše nade všemi odvětvími umění malířského. Při tom kladl jako všichni Nazarenové váhu na slohovost kresby a harmonické, avšak nevtíravé zbarvení, aby nepůsobil tak na smysly, jako spíše na mysl. Jeho postavy svatých a světic postrádají však vnitřního výrazu, jsou málo oduševněny a tak projevuje se jejich slavnostní ráz toliko vnějším uspořádáním, kresbou pevnou, mnohdy až ostrou, a jakousi ztrnulostí. Při tom Sequens kreslil bez modelu, jsa přesvědčen, že stačí povšechná správnost rozměrů a že by sebe menší sklon k realistnímu podání skutečnosti poškodil slohovost díla. Proto nebyl nikdy původním, přidržoval se vždy osvědčených vzorů, a tak zůstal v postraní, když ještě za jeho působení na pražské akademii utěšeně zkvétalo realistické malířství. 
Zemřel 14. června 1896 ve 2 hodiny v noci po dlouhé srdeční nemoci, pohřben je na vyšehradském hřbitově.

Podle Ottova slovníku naučného (F. H. s.) zde:
http://leccos.com/index.php/clanky/sequens-frantisek
a také
http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Sequens

Pěkně zpracovaný životopis i s ukázkami jeho prací najdete zde: http://www.vitanyhost.cz/pl_jaro_13/sequens_oprava.pdf