Tak mě tu máš

Píšu, co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá...
To je dobře. Všechno nejlepší k 60. narozeninám, Jarku Nohavico!

Jaromír Nohavica se narodil 7. června 1953 v Ostravě jako syn rozhlasáka, v době normalizace vyhozeného z práce.
Maturoval v roce 1971, přerušil studium na Vysoké škole báňské, dálkově studoval na střední škole knihovnické v Brně (1978-1981).
Nejprve byl textařem ostravských zpěváků a kapel, pak se dal na dráhu písničkáře. První veřejné vystoupení s vlastním repertoárem proběhlo (náhodně) v březnu 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě-Porubě. Na národním finále Porty 83 vyhrál anketu diváků o nejvýraznější osobnost, mj. zaujal svou písní Pánové nahoře, neskrytě útočící na zhoubnost nekontrolované vlády; píseň převzal od francouzského literáta Borise Viana. Tento i další Nohavicovy texty vyvolaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným angažujícím se umělcům mu bylo bráněno svobodně se vyjadřovat; vše vyvrcholilo 1985, kdy byl sice na Portu pozván, ale nemohl vystoupit a musel opustit Plzeň. Je paradoxní, že se v době, kdy mu nevyšla jediná nahrávka a média o něj nejevila zájem, umístil v anketě Zlatý slavík v první desítce (poprvé 1987 a pak ještě několikrát). Po řadě zákazů vydává od roku 1988 své písně na gramofonových deskách. Debutoval deskou Darmoděj (1988), následuovaly další: V tom roce pitomém, Osmá barva duhy, Mikymauzoleum, Tři čuníci (písně pro děti), Divné století, Moje smutné srdce, Babylon, Tak mě tu máš, Tenkrát. S elektrifikovanou doprovodnou kapelou zpívá poprvé na koncertní desce Jaromír Nohavica a Kapela: Koncert (1998). Nesmíme zapomenout na CD Doma, Ikarus, a V Lucerně. Jeho spolupráce s rockovými muzikanty vyvrcholila v roce 2002 při práci na filmu Rok Ďábla.
Je patrně nejoblíbenějším a nejposlouchanějším českým písničkářem, velkou osobností českého písničkářství, mnohostranně nadaným umělcem, představujícím na naší hudební scéně zcela specifický typ. Roli „folkového mučedníka“ z 80. let překonal, jeho popularita neklesla ani po 1989, spíše naopak: je osobitý umělec, který jde svou vlastní cestou.

Vedle písničkářské tvorby překládá Mozartovy opery do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad opery Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.
Bydlí v Ostravě, předtím žil v Českém Těšíně. Má ženu Martinu a dvě děti – syna Jakuba a dceru Lenku. V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble.
V registrech StB byl od roku 1986 veden pod krycím jménem „Mirek“, k vynucené spolupráci se Nohavica později přiznal,později na svém webu reagoval na zprávu a prohlásil, že nikoho neudal a že StB všechna jména znala.Nalezená část souvisejícího spisu naznačuje, že Nohavica poskytoval i informace, které byly sice poměrně banální, ale podrobné a StB je všechny znát nemusela; Nohavica přesnost zápisu zpochybňuje.V listopadu 2007 média téma Nohavicovy spolupráce s StB znovu otevřela v souvislosti s písní Udavač z Těšína od Jaroslava Hutky. Nohavica však s novináři hovoří jen výjimečně, po „udavačské“ aféře dokonce vzkázal, že s tiskem komunikovat už nikdy nebude.

Zdroj:
http://zivotopis.osobnosti.cz/jaromir-nohavica.php
http://www.nohavica.cz/cz/jn/bio/bio.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_Nohavica

Poslouchejte ;-), je fakt fajny:
Mám jizvu na rtu
Jsem příliš starý na to, abych věřil v revoluci
a svoji velkou hlavu těžko skryju pod kapucí
a nechutná mi, když se vaří předvařená rýže,
v náprsní kapse nosím ventinol na potíže.
Jak to tak vidím, asi těžko projdu uchem jehly
a lesem běhám tak, aby mě vlci nedoběhli
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
mám jizvu na rtu, když při mně stál.

Starý muž
Až budu starým mužem
budu staré knihy číst
a mladé víno lisovat
až budu starým mužem
budu si konečně jist
tím koho chci milovat
koupím si pergamen
a štětec a tuš
a jako čínský mudrc
sednu na břeh řeky
a budu starý muž

Až budu starým mužem
pořídím si starý byt
a jedno staré rádio
až budu starým mužem
budu svoje místo mít
u okna kavárny Avion
koupím si pergamen
a štětec a tuš
a budu pozorovat lidi
kam jdou asi
a budu starý muž

Až budu starým mužem
budu černý oblek mít
a šedou vázanku
až budu starým mužem
budu místo vody pít
lahodné víno ze džbánku
koupím si pergamen
a štětec a tuš
a budu mlčet jako mlčí
ti kdo vědí už
starý muž
starý muž

Anděl strážný
Můj anděl strážný
s tváří tajemnou
letem rovnovážným
krouží nade mnou
on hlídá kroky mé
abych nespadl do strží
ať už doby dobré doby zlé
ruku nade mnou podrží
můj anděl strážný

Můj anděl strážný
těžký úděl má
jsem málo vážný
a on se nalítá
až potkáme se na oblacích
řeknu mu tiše dík
těžkou se mnou měl tu práci
ten boží úředník
můj anděl strážný
hmm hmm hmm hmm