Ve jménu Páně

„Možná mě Pán povolal k této službě ne proto, že bych pro ni měl nějaké zvláštní nadání, ale proto, abych pro církev něco vytrpěl.“ – S těmito slovy přijal Giovanni Battista Montini papežskou volbu. Stalo se tak přesně před padesáti lety, 21. června 1963. Jeho papežským heslem byla slova In nomine Domini – Ve jménu Páně.

Výsledek této volby očekávala církev i svět s napětím. Bl. Jan XXIII., předchozí papež, zahájil roku 1962 ekumenický koncil, ovšem nedožil se jeho závěru. A podle práva uprázdní-li se Petrův stolec, koncil je přerušen a čeká se na stanovisko nového papeže – zda jej prohlásí za ukončený, nebo umožní, aby pokračoval.

Nově zvolený papež – přijal jméno Pavel VI. – měl tehdy necelých 66 let; narodil se 26. září 1897 nedaleko Brescie. Vzdělání získal v jezuitském institutu a v semináři diecéze Brescia, 29. května 1920 byl vysvěcen na kněze a téhož roku odešel do Říma za dalším vzděláním. Následujícího roku začal pracovat ve Státním sekretariátu, věnoval se také dlouhá léta pastoraci univerzitní mládeže.

Ve Státním sekretariátu působil další tři desetiletí. Za druhé světové války se podílel na organizaci pomoci uprchlíkům a válečným zajatcům, spoluorganizoval konání Svatého roku 1950 a v době, kdy nebyl obsazen úřad státního sekretáře, byl coby jeho „substitut“ fakticky pravou rukou papeže. Zůstal přitom člověkem skromným, pokorným a nenáročným.

3. listopadu 1953 byl Montini jmenován milánským arcibiskupem, na stolec sv. Ambrože nastoupil v lednu následujícího roku. Svou diecézi řídil velmi dobře – navzdory nelehké situaci, která nastala po světové válce; právě v tomto průmyslovém centru severní Itálie byla sociální a ekonomická situace zvlášť vyhrocená. Arcibiskup Montini si však dokázal najít cestu ke všem společenským třídám, byl dokonce nazýván „dělnickým arcibiskupem“.

Když byl roku 1958 zvolen papežem Jan XXIII., bylo jedním z prvních kroků jeho pontifikátu jmenování Montiniho kardinálem – dopis Montinimu, v němž mu Jan XXIII. oznámil tento svůj úmysl, byl dokonce prvním dopisem nového papeže, který při jiné příležitosti prohlásil: „Jsme tu, abychom našemu drahému milánskému příteli drželi místo.“

Když na toto místo nastoupil – již jako Pavel VI. – oznámil ve svém prvním projevu, že chce především pokračovat v díle Jana XXIII., tedy v Koncilu. S ním měl ostatně nemalé zkušenosti, ještě jako kardinál působil v několika pracovních komisích. Jméno Pavla VI. nesou všechny koncilní dokumenty, čtyři konstituce, tři deklarace a devět dekretů. Krom toho ještě v době konání koncilu oznámil ustanovení Biskupského synodu, důležitého orgánu, který se svou činností podílí na realizaci principu kolegiality, po němž Koncil volal a jenž byl také vyjádřen v konstituci Lumen gentium. Pavel VI. má vůbec obrovskou zásluhu na tom, že byly požadavky a učení Koncilu uvedeny do praxe. Jeho jménem byl vydán nový misál, breviář a další liturgické knihy – již v rámci obnovené liturgie, jak ji žádala konstituce Sacrosanctum concilium.

Další koncilní konstituce, Gaudium et spes, volala po tom, aby církev prožívala to, co prožívá svět a lidé v něm. To Pavel VI. naplňoval velmi výrazně. Za všechny aktivity mluví jeho slavné vystoupení v sídle Organizace spojených národů roku 1965 – promluva se slovy „Již nikdy více válku“ byla označována za „proslov století“. Krom toho navštívil řadu zemí na všech kontinentech; jeho první zahraniční cesta roku 1964 vedla symbolicky do Svaté země. Byl diplomatem, neváhal však říci jasné slovo. Takto roku 1968 jednoznačně odsoudil okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy.

Pavel VI. usiloval i o smíření mezi církvemi – 7. prosince 1965, den před slavnostním završením Koncilu, společně s konstantinopolským patriarchou Athenagorou zrušil exkomunikaci z roku 1054, která zasadila těžkou ránu jednotě křesťanského Východu a Západu.

Pavel VI. byl také plodným autorem; během svého pontifikátu vydal sedm encyklik, mezi nimi zásadní dokumenty jako Populorum progressio (1967) o rozvoji národů a sociální morálce nebo Humanae vitae (1968) o zodpovědném a mravném přístupu k rodičovství. Reorganizoval také církev v nově vznikajících státech tzv. Třetího světa a zřídil zde desítky diecézí.

Služebník Boží Pavel VI., papež-poutník, papež Koncilu, papež liturgické reformy, zemřel v Castel Gandolfu o svátku Proměnění Páně, 6. srpna 1978. Jeho beatifikační proces se úspěšně završuje; snad se již letos dočkáme jeho blahořečení.

zdroje:
http://santiebeati.it/dettaglio/90028
http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/biography/documents/hf_p-vi_bio_16071997_biography_en.html
http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/dekrety-tri-novi-svati-a-blizke-blahoreceni-pavla-vi/