Vyhraje v tom Ježíš, ne Caesar.

1. 6. 2013 8:10
Rubrika: osobnosti

Před 20 lety zemřel Vladimír Krajina, český vědec, pedagog, politik a účastník protinacistického odboje.


Narodil se 30. 1. 1905 ve Slavici u Třebíče v učitelské rodině a po absolvování gymnázia vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1927 získal doktorát. Ve studiích pokračoval na univerzitě v Yale, na Havajských ostrovech zkoumal flóru, studoval dále i v Polsku, Rumunsku, ve Švýcarsku, v londýnském Kew Garden a v Berlíně. Habilitoval se roku 1934 a v roce 1945 byl jmenován profesorem. Byl to vynikající botanik, ale jeho jméno zůstane spojeno především s jeho odbojovou a politickou činností. 
   Už od počátku nacistické okupace se spolupodílel na demokratickém odboji, nejprve v Politickém ústředí (PÚ), kde zajišťoval po obsahové stránce spojení na londýnskou zahraniční skupinu vedenou E. Benešem. Vlastimil Klíma popsal Krajinovu odbojovou činnost na počátku okupace takto: Hned v prvních týdnech po okupaci přihlásil se prostřednictvím dr. Drábka Drtinovi... Krajina, jenž měl působiště v Botanickém ústavu a Botanické zahradě a dával k dispozici celou svoji skupinu dalších docentů a vědeckých pracovníků. Jednalo se o obstarávání technického vybavení pro ilegální činnost, zejména neznatelných inkoustů, radiotelegrafie, šifrovacích klíčů, avšak také odposlouchávání zahraničního rozhlasu a rozmnožování jeho zpráv.
   Po rozbití PÚ, respektive odchodu řady jeho členů do zahraničí, se vytvořila nová odbojová organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD), která byla zastřešující organizací zahrnující i Petiční výbor Věrni zůstanem. Vladimír Krajina tu měl nezastupitelnou úlohu. Jako jediný z výše uvedených se dožil konce války. Na podzim 1941 - za teroru, který rozpoutal po svém příchodu do Prahy R. Heydrich - se totiž gestapu podařilo většinu vedení ÚVODu zlikvidovat. 
Za heydrichiády,15. června 1942, musel Krajina opustit Prahu, uchýlil se na turnovskou faru, ale brzy musel prchat dál. Měnil místa a nakonec se od poloviny září skrýval ve Veselém mezi Rovenskem a Lomnicí. Tady byl počátkem roku 1943 zatčen gestapem. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a důkladně vyslýchán. Putoval do Terezína a poté do věznice v Praze-Jenerálce. Ve snaze zachránit si život prozradil gestapu šifrovací klíče v komunkaci s exilem. 
   Po osvobození se V. Krajina stal generálním tajemníkem národněsocialistické strany a jejím poslancem v Národním shromáždění. Pro komunisty to byl nebezpečný oponent zvláště pro své organizační a zpravodajské schopnosti. V září 1947 došlo k pokusu o atentát na ministry P. Zenkla, J. Masaryka a P. Drtinu. Oficiální vyšetřování, které vedl SNB (Sbor národní bezpečnosti, uvízlo na mrtvém bodě. K velké nelibosti KSČ však právě Krajina odhalil, kdo za rozesláním balíčků s pekelnými stroji stojí - stopa vedla jednoznačně do okruhu komunistického ministra A. Čepičky. Krčmáňská aféra (podle obce Krčmáň na Olomoucku, kde byly vyrobeny krabičky na třaskavinu) rozvířila už tak neklidnou hladinu politického života, a především ukázala, že komunistům jsou k likvidaci nepohodlných osob dobré jakékoliv prostředky.
Pak přišel únor 1948. Hned 25. února ráno byl profesor Krajina "vyakčněn" z univerzity. Snažil se předat Benešovi prohlášení zastupitelstva národních socialistů, v němž prezidenta žádali, aby demisi nepřijímal a nedostal se do role Háchy. Beneš Krajinovi jen vzkázal, aby odešel za hranice. Ale již 26. února byl Krajina zatčen. Na Benešovu intervenci byl Krajina propuštěn, ale věděl, že má doslova poslední šanci. Krátce poté překročil u Železné Rudy československé hranice. Republiku znovu mohl navštívit až po více než 40 letech.
   V Německu se dostal nejprve do Frankfurtu nad Mohanem. Tam začala jeho exulantská činnost, která se promítala do roviny politické, ale i vědecké. Po vzniku Rady svobodného Československa, jejímž se stal místopředsedou, se jako červená nit prolínala dalším Krajinovým životem věta obsažená v závěrečném ustanovení této organizace: Jestliže charakter národa zůstane zachován, všechno zase obnovíme.
   Krajina byl i předsedou Čs. strany nacionální v exilu, členem Čs. společnosti pro vědy a umění, Československého sdružení v Kanadě. V březnu 1992 - po 42 letech - navštívil svou vlast a V. Havel mu udělil nejvyšší státní vyznamenání - Řád bílého lva. 
   Vladimír Krajina zemřel 1. června 1993 ve Vancouveru v Kanadě, ale urna s jeho popelem odpočívá na vyšehradském hřbitově.

Byl to především doc. dr. Vladimír Krajina, který se vyznačoval zvláštní houževnatostí a odvahou a který nám podával nejlepší zprávy o poměrech v tzv. protektorátě a o protektorátní vládě, napsal prezident Eduard Beneš ve svých poválečných Pamětech.

Zdroj:
http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=k&start=90&count=1
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Krajina

Zobrazeno 1387×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka