Důležité je ticho...

22. 7. 2013 0:00
Rubrika: osobnosti

Dnes gratulujeme k narozeninám jedné z nejvýraznějších osobností české alternativní hudební scény, Ivě Bittové.


Co říká o svém životě ona sama?

Narodila jsem se v roce 1958 do muzikantské rodiny na severní Moravě v Bruntále. Maminka Ludmila, narozena ve slováckém kraji, byla učitelkou v mateřské škole a svůj čas věnovala zejména rodině a zpěvu. Tatínek Koloman Bitto, narozen na jižním Slovensku, kde se v době jeho dětství mluvilo převážně maďarským jazykem, byl tělem i duší muzikant hrající na mnoho nástrojů – nejvíce vsak na kontrabas a cimbál, kytaru a trumpetu. Jeho povoláním byla hra na kontrabas v divadelnim orchestru v Opave a později také v Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů v Brně. Věnoval se klasické i lidové hudbě a v tomto duchu jsem s mými dvěma sestrami vyrůstala.

Iva má dvě sestry: starší Idu a mladší Reginu.

Tatínkova nemoc v jeho padesátém roce života mu zcela znemožnila pokračování v jeho tvorbě a práci. Po jeho předčasném odchodu jsem se rozhodla převzít po něm muzikantskou štafetu a věnovat se naplno hudbe. Po přípravě v lidové škole umění v oboru housle a balet jsem byla přijata na Konzervatoř v Brně, kde jsem studium ukončila maturitou v oboru hudebně-dramatickém. Již od prvního ročníku se mi naskytla příležitost působit jako herečka a zpěvačka v avantgardnim divadle Husa na provázku v Brně. Cením si této velké zkušenosti, divadlo jezdilo se svým repertoárem po celém světe. V době studií jsem získala několik filmových rolí a některé velmi sporadicky přijímám dodnes. Natočila jsem několik rozhlasových i televizních snímků. Později, při práci v divadle a v době tatínkovy nemoci, se mi vrátila touha hrát opět na housle, a proto jsem navázala spolupráci s profesorem Rudolfem Šťastným, který byl tehdy primarius Moravského kvarteta. Do soukromých hodin docházím průběžně dodnes. Housle se staly mým životním hnacím motorem a důležitým průvodcem mou cestou životem, neboť stejně jako hra na tento úžasný nástroj vyžaduje přísný řád, tak i mé hledání a přístup k práci vyžaduje maximální píli.
Po 17 letech života v rodinném domě v Lelekovicích u Brna, kde jsem osm let vedla dívčí pěvecký sbor Lelky, jsem se rozhodla dočasně prestehovat do Spojených státu do údolí Hudson Valley ve státě New York, kde vprostřed přírody vznikají nové hudební podněty.

Iva Bittová má dva syny: jednatřicetiletého Matouše a dvaadvacetiletého Antonína.

Prošla jsem mnoha hudebními žánry od alternativy přes jazz, rock, klasickou hudbu včetně hostování v opeře (role Dony Elviry v Mozartově opeře Don Giovanni, r. 2004). Dodnes se hledá pojmenování mého hudebního jazyka, který je pro mnohé naprosto originální. Mé skladby a kompozice vznikají z podnětu všedního života. Důležité je ticho a ničím nerušená pozitivní atmosféra, která se do hudby vtiskne.

Housle mne provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná technická cvičení mi dodávají řád, jistotu, a odhalují mé vnitřní pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci zvuku houslí a hlasu. Jejich souzněni mne vede k dokonalosti, i když vím, že cesta k ní je nekonečná.

Iva Bittová také hrála ve filmu: např. v pohádce Jak se budí princezny (1977), v trampském muzikálu Balada pro banditu (1978), ve filmovém dramatu Želary (2003), či v nejlepším českém filmu roku 2007 v režii Alice Nellis Tajnosti.

Popřát k narozeninám jí můžete zde:

nebo si alespoň poslechněte její geniální umění:

nádhernou performační baladuBolíš mě lásko doprovázenou tanečními kreacemi, jimiž prožívá svou píseň
Zabili, zabili z Balady pro banditu 
Uspávanka z alba Bílé inferno

případně koukněte na svět hudby a života Ivy Bittové ve snímku Divná slečinka.

Zdroj: 
http://www.bittova.com/cz/biografie.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Iva_Bittov%C3%A1

P.S. Ten můj rodný Bruntál má něco do sebe, co říkáte? ;-)

 

Zobrazeno 992×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka