Federalista

V roce 1787 demokratické zřízení vzešlé z americké revoluce existovalo pouze pár let, ale už hrozilo jeho zhroucení. Po válce o nezávislost (1175-1783) byly přijaty Články konfederace, které ustavily velmi volnou unii 13 bývalých amerických kolonií. Tento způsob organizace vlády se ovšem ukázal jako nedostatečný a neefektivní.

Bylo potřeba „vylepšit“ Články konfederace, a proto byl na jaře 1787 svolán kongres do Philadelphie, který však překvapivě vyústil v přijetí zcela odlišného dokumetu - Ústavy, jež je platná dodnes. Jedním ze strůjců této změny byl Alexander Hamilton.

Hamilton se narodil 11. ledna 1755 nebo 1757, na jednom z karibských ostrovů patřících britské koruně, jako nemanželský syn nepříliš úspěšného otce, který rodinu záhy opustil. V jedenácti letech mu zemřela matka. Osiřelý Alexander se s pomocí přátel a příbuzných dostal asi v sedmnácti letech do New Yorku, kde navštěvoval King's College – pozdější Kolumbijskou univerzitu. V té době už se začal účastnit revolučního dění, posléze vstoupil do armády a brzy se dostal do štábu generála Washingtona. Vyznamenal se při obléhání Yorktownu (rozhodující bitva ve válce za nezávislost) a těžko se smiřoval s tím, že se jakožto Washingtonův pobočník pak už málokdy dostal do válečném vřavy. Po válce vystudoval práva, sloužil jako výběrčí daní a byl poslancem Konfederačního kongresu.
„Byl ctižádostivý, chytrý, energický, rozhodný a schopný vůdce. Měl však i své vady. Byl marnivý vznětlivý, rychle se urážel, nebyl ochoten odpouštět, odmítal kritiku a nestrpěl chyby druhých.“  Na kongresu ve Filadelfii moc času nestrávil neboť spoludelegáti za stát New York jeho vizi silné federální vlády nesdíleli a hlasování chtěli bojkotovat.
Přesto kongres, přezdívaný také jako "shromáždění polobohů", dospěl k úspěnému zakončení, když 28. 9. 1787 předal k ratifikaci členským státům ke schválení novou Ústavu. Ratifikační proces trval až do r. 1790. Ke zdárnému završení bezpochyby napomohl soubor esejů – The Federalist Papers – vydávaný pod jménem Publius. Autory esejů byli John Jay, James Madison a právě Hamilton, který byl autorem dvou třetin příspěvků. Listy federalistů jsou dnes klasikou politické literatury.

Hamilton se posléze stal prvním ministrem financí vzniklé Unie. Za jeho úřadování (1790-1795) se podařilo úspěšně umořit národní dluh vzniklý v době bojů za nezávislost.  Byl iniciátorem vzniku národní banky a mincovny Spojených států. Zejména díky němu se podařilo stabilizovat ekonomickou a finanční situaci mladého státu.  I přes odchod z pozice ministra se stále zajímal o politické dění a byl poradcem vlády zejména ve finančních otázkách.
Hamilton jako obhájce silné federální vlády a také díky svým dalším postojům se dostal do sporu se svými dřívějšími spojenci – Madisonem, Johnem Adamsem a Thomasem Jeffersonem.
Je politická angažovanost ho nakonec stála život.  Krátce po volbách guvernéra v jeho domovském státě New York v r. 1804, kde pomohl vyhrát protikandidátovi bývalého viceprezidenta Arona Burra, se o poraženém kandidátovi ještě dosti nelichotivě a pohrdavě vyjádřil v dopise, který se dostal do novin. Protože své vyjádření odmítl odvolat a stál si za svým názorem, Burr Hamilona vyzval na souboj. Na stejném místě o tři roky dříve byl v souboji zabit Hamiltonův nejstarší syn Phillip.
Za podivných okolností byl Hamilton postřelen a druhého dne po souboji, 12. července 1804 střelnému zranění podlehl.

G. Tindall, D. Shi: Dějiny Spojených států amerických, NLN, 1993