Pan dirigent – Karel Ančerl

„Pan Ančerl byl úžasný noblesní člověk, ...“ (Kristian Kodet, akad. mal.)

Karel Ančerl se narodil 11. dubna 1908 v židovské rodině zabývající se výrobou lihovin.
V letech 1925 - 29 studoval na pražské konzervatoři dirigování a skladbu Velký význam pro jeho uměleckou kariéru mělo i studium mikrointervalové hudby a pravidelná účast na zkouškách České filharmonie, kde mohl sledovat práci Václava Talicha. Česká filharmonie také provedla jeho absolventskou skladbu Symfonieta. V roce 1931 na sebe upozornil jako asistent dirigenta Hermanna Scherchena při přípravě světové premiéry čtvrttónové opery Aloise HábyMatka v Mnichově. V letech 1933-34 studoval na mistrovské škole konzervatoře dirigování u Václava Talicha.

Byl dirigentem orchestru Osvobozeného divadla Voskovce & Wericha a pracoval v rozhlase jako zvukový režisér. Ze dne na den musel převzít dirigování neobyčejně obtížné 3. symfonie Sergeje Prokofjeva. Vzbudil všeobecné uznání a vynesl mu pozvání k České filharmonii i na další mezinárodní festivalmoderní hudby do Barcelony.Do jeho osudů zasáhla válka a okupace. Po obsazení republiky byl propuštěn, pracoval jako lesní dělník poblíž svého rodiště. Byl zatčen gestapem v Táboře a z rasových důvodů byl 12. listopadu 1942 uvězněn v Terezíně, kde sestavil provizorní orchestr mezinárodního složení, s nímž prováděl dva celovečerní koncertní programy. O dva roky byl deportován s manželkou do Osvětimi, kde jeho rodina (manželka a syn) byla zabita.
Po válce se Karel Ančerl podruhé oženil s Hanou Glücklichovou, kterou znal z Terezína, Měl s ní dva syny: Jiřího (* 1946) a Ivana (*1948). Stal se dirigentem Velké opery 5. května, pak rozhlasového symfonického orchestru. Od roku 1950 stál v čele České filharmonie, v níž při své umělecké vážnosti bez osobních ambicí a při neokázalé náročnosti dokázal udržet vysokou úroveň talichovské a kubelíkovské éry. Věnoval se dílu Bohuslava Martinů i soudobých českých skladatelů, kteří v tehdejších podmínkách neměli na růžích ustláno. Uvedl Českou filharmonii do světa velkým zájezdem do Austrálie a na Dálný Východ, později do USA a Kanady, koncertoval s ní v řadě evropských zemí a sám byl stále častěji zván jako uznávaný dirigent k nejpřednějším světovým orchestrům. Vždy zařazoval i skladby českých autorů a sloužil propagaci české hudby.
Jako světově úspěšný dirigent a byl 29. září 1966 jmenován národním umělcem.

Ančerl vynikl především jako interpret české hudby 20. století, vysoké mezinárodní ocenění získaly i jeho nahrávky děl Igora Stravinského.
Po sovětské okupaci Československa 1968 emigroval do Kanady, kde 1969 přijal místo v čele torontského symfonického orchestru.
Zajížděl jako vyhledávaný a všeobecně vážený umělec i k jiným americkým orchestrům a stále ve světě prosazoval českou klasickou i moderní hudbu. Se zpožděním se na jeho zdraví projevily útrapy z války, přidružily se i rodinné starosti. Ze života ve svobodné společnosti se dlouho netěšil a již 3. července 1973 zemřel.
Po letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na „Slavíně“- Vyšehradském hřbitově.

Zdroj:

http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=7&name=AN%C8ERL+KAREL
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_An%C4%8Derl
http://kukacka.bigbloger.lidovky.cz/c/347877/Uctyhodny-zivot-svetoveho-dirigenta-Karla-Ancerla.html