Georges Sorel

– francouzský anarchista a syndikalista.

Žil na přelomu 19. a 20. století. Zprvu se zdálo, že je zastáncem politické filozofie Karla Marxe, později však změnu kapitalismu na socialismus charakterizoval potřebou použití násilí při stávce. Tzv. generální stávku pracujících totiž považoval jako jeden z prostředků společenské změny. Pracoval s teorií iracionální imaginace, která se odrážela právě v generální stávce. Syndikalismus chápal jako společnou správu kapitálu – tedy zaměstnanců a zaměstnavatelů, neviděl zde jako Marx historický zájmový a ekonomický antagonismus, ale nutnou potřebu spolupráce, což Sorela historicky přiblížilo fašistům. Iracionalismus, který mýtizoval národ u fašistů a syndikalismus, který měl být třetí cestou mezi kapitalismem a komunismem byly ideologie, které daly jasný základ vzniku fašismu.
Georges Sorel se narodil 2. listopadu 1847 v Cherbourgu. Vystudoval École polytechnique a pracoval jako silniční stavitel až do předčasného odchodu do důchodu v roce 1892. Se svou družkou Marií-Eufázií Davidovou se přestěhoval do Boulogne u Paříže, kde žil až do své smrti 29. srpna 1922.
Pracoval jako inženýr. Jeho politický charakter byl vždy kontroverzní, přesto je brán především jako teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu (tj. zhruba názor, že všichni se vnitřně podílejí na výrobě, na jakémkoli postu, tedy by se měly rovně podílet na vlastnictví vyrobeného jakož i výrobních prostředků, bez ohledu na pozici v práci.)
Formuloval tři historické principy, na nichž je podle jeho názoru založena pevná morální struktura:
- pevná struktura rodiny;
- válečnická mentalita vojáků bojujících proti nepříteli, popřípadě analogicky dělníků bojujících proti zlým silám přírody či proti nepřátelským třídám;
- "epický stav mysli" pramenící ze sociální poezie nebo "mýtu", který podporuje válečnický postoj, analogicky dělníci musí věřit v „mýtus“ generální stávky.
Nejdříve zastával názory Karla Marxe, později revidoval jeho postoje. Odmítal neodvratnou, postupnou změnu, byl pro přímou akci formou generálních stávek, bojkotů a narušování kapitalismu s tím, že výrobní prostředy by měli kontrolovat pracovníci. Věřil v potřebu uváženě koncipovaného „mýtu“ generální stávky, který by zkoordinoval dělnické masy. Inspiroval se francouzskými jakobíny, když tvrdil, že jediná cesta změny je prostřednictvím použití síly.

Jeho socialismus pramenil více z útoku na morální rozklad buržoazie než z potřeb proletariátu. Dělnické hnutí přesto mělo specifické rozměry pro revoluci. Upřednostňoval možnost industrialismu jako opozice k finančnímu kapitálu, protože může vytvářet disciplínu a potenciál pro hrdinství, které vytváří morální základy proletářské revoluce. Pro Sorela proletariát reprezentoval ctnosti výrobců a bojovníků. Ve svém díle "Reflexion sur la violence" (Úvahy o násilí) zastával antideterministickou pozici proti těm, kdo hlásali "bezpodmínečně nevyhnutelnou" revoluci, a tvrdil, že proletářské vítězství bylo vázáno na svůj boj s morálkou. Tvořivé násilí dělníků musí ukázat svoji svrchovanost vůči technicko-ekonomickým schopnostem a vojenské síle buržoazie.
Již v roce 1902 Sorel předpověděl vývoj v socialismu: pokud zvítězí marxistická teorie dialektického vývoje, přispěje k ochabnutí vitality dělnických organizací a jejich nahrazení zdegenerovanou aristokracií teoretiků a politiků vládnoucí s pomocí "magické moci státu". Sorel proto opustil politický socialismus ve prospěch syndikalismu, názoru, že socialismus by měl být podepřen spíše autonomními dělnickými organizacemi jednajícími prostřednictvím stávek a přímých akcí než prostřednictvím politické činnosti.

Mezi další práce Sorela patří: "Les Illusions du progres" (Iluze pokroku), "Le Proces de Socrate" (Sokratův proces), „La ruine du monde antique“ (Zkáza antického světa), "Les Materiaux pour une theorie du proletariat" (Materiály pro teorii proletariátu) a "La décomposition du marxisme" (Dekompozice marxismu).

Zdroj:
http://www.csaf.cz/zivotopisy.php?id=48
http://cs.wikipedia.org/wiki/Georges_Sorel
http://followers.thcnet.cz/CyberNet/Punk-Rock%20Rebels%20Library/5.%20ENCYCLOPEDIA/04.%20Politics/Blackwellova%20Encyklopedie/S/Sorel%20Georges.htm