Kdo chce být svobodný,

musí v sobě svobodu vzbudit tím, že začne jednat jako svobodný. (Karol Sidon)

Karol Efraim Sidon se narodil za protektorátu,
9. srpna 1942, v Praze ve smíšeném manželství.
Jeho otec se stal obětí holokaustu. Byl deportován do Terezína a v roce 1944 po neúspěšném pokusu o útěk popraven.
Karol žil jen s matkou, která se v roce 1948 znovu provdala.
Po maturitě na jedenáctileté střední škole v roce 1959 pracoval jako zemědělský dělník a kulisák. V letech 1960–1964 studoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. V letech 1964–1965 potom externě působil v Československém rozhlase v redakci pro mládež, v letech 1965–1967 byl dramaturgem animovaných filmů ve Studiu kreslených a loutkových filmů Jiřího Trnky, poté byl redaktorem časopisu Literární listy i navazujících Listů.
Od roku 1969 byl ve svobodném povolání jako nevydávaný autor, proto v letech 1972–1973 pracoval jako prodavač tisku ve stánku Poštovní novinové služby, v letech 1973–1975 jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje a od roku 1975 znovu jako prodavač v trafice.
Po podpisu Charty 77 byl však i z tohoto místa propuštěn a stal se topičem. V polovině 70. let se začal učit hebrejsky, studoval židovskou tradici a tóru a společně se skupinou přátel vydával čtvrtletní židovský Kalendář.
Roku 1978 konvertoval k židovství a přijal další jméno Efraim (ben Alexander), od začátku osmdesátých let byl činný v pražské Židovské obci.
V roce 1983 pod nátlakem StB v rámci akce Pavouk odešel do exilu. Žil v Heidelbergu, kde na Hochschule für jüdische Studien studoval judaistiku. Roku 1990 se vrátil do Československa a v letech 1990–1992 svá judaistická studia uzavřel absolvováním rabínského semináře na Harry Fischel Institute v Jeruzalémě.
Od roku 1992 je pražským a vrchním zemským rabínem (s výjimkou období mezi červnem 2004 a listopadem 2005, kdy byl po sporech s předsedou Židovské obce z funkce pražského rabína a rabína Staronové synagogy odvolán; spor byl řešen i rabínským soudem v Izraeli).

Literární výpověď byla pro Karola Sidona promítnutím stavů vlastní duše do literárního tvaru. Rozhodujícím se stával proces vyjadřování, hledání takové podoby textu, jež by nejvíce odpovídala niterným procesům mysli.
Na sklonku šedesátých let znamenaly novely, které jsou autobiografickými prózami, v nichž Sidon zachycuje tápání na cestě od dětství k dospělosti. Upřímná zpověď je sebeanalýzou, hledáním identity, zápasem dobra se zlem v sobě, úvahou kdo opravdu jsem: Sen o mém otci (1968) a Sen o mně (1970).
Esej Evangelium podle Josefa Flavia (samizdat z roku 1974, reedice 1991) je jeho osobním hledáním o interpretaci osoby Ježíše. Do fiktivního obrazu Ježíše promítá obecně lidské i vlastní problémy.
Napsal trilogii Boží osten a samizdatové Brány mrazu, je autorem dramatických her Latríny, Labyrint, Shapira, Mordechai a Ester, Zpívej mi na cestu.
Psal i rozhlasové hry (např. Třináct oken, Starý příběh).

Zdroj:

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=969
http://www.spisovatele.cz/karol-sidon#cv
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karol_Sidon

Karol Sidon v pořadu Na Plovárně s Markem Ebenem
Karol Sidon v Impulsech VM