Operní výlet č. 2

3. 8. 2013 13:16
Rubrika: události

Při dnešním operním výletu se podíváme do opery s velkým O - 3. srpna 1778 bylo v Miláně slavnostně otevřeno divadlo Nuevo Regio Ducal Teatro alla Scala, které asi spíše znáte pod názvem La Scala. Kdo tápe - jedná se o jeden z nejproslulejších operních domů na světě.

Původně na jeho místě stával kostel Santa Maria della Scala (odtud to jméno:-) a později divadlo Regio Ducale. Po požáru tohoto divadla v roce 1776 se devadesát bohatých obyvatel Milána, kteří v původním divadle vlastnili lóže, rozhodlo požádat o výstavbu nového divadla. První návrh zpracovaný neoklasicisním architektem Giuseppem Piermarini byl odmítnut. Druhý návrh byl císařovnou Marií Terezií schválen, takže během necelých dvou let vzniklo nové divadlo, na kterém  se podíleli Pietro Marliani, Pietro Nosetti a Antonio a Giuseppe Fe.

V hledišti bylo celkem 3000 sedadel, která v 6ti patrech lóží a dvou galeriích. V přízemí, jak bylo v tehdejší době zvykem, nebyla sedadla a diváci sledovali představení ve stoje. Jeviště je jedno z největších v Itálii - 16,15m x 20,4m x 26m.

La Scala byla původně osvětlena 84 olejovýmih svítilnami, které byly namontovány na tzv. palcoscenico, další tisíce lamp osvětlovaly zbytek divadla. Jako prevence proti požáru, bylo v divadle několik místností se stovkami kbelíků s vodou. Postupně byly olejové lampy nahrazeny plynovými lampami, které byly v roce 1883 nahrazeny elektrickými světly.

První přestavba divadla proběhla v roce 1907. Během druhé světové války byla La Scala poničena při bombardování, takže došlo k další přestavbě, po které byla znovu otevřena v květnu 1946 nezapomenutelným koncertem z děl Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho za přednesu sopranistky Renaty Tebaldi.

Další přestavby a renovace se dočkala na počátku 21. století, při které bylo například zvětšeno zákulisí, nebo k sedadlům přidány monitory, kde mohou diváci sledovat libreto v původním jazyce opery, v italštině a angličtině. Při znovuotevření La Scaly na začátku sezóny 2004-2005 byla uvedena - stejně jako v roce 1778 Salieriho opera L'Europa riconosciuta. Ceny vstupenek na toto představení se vyšplhaly až na 2000€.

Na virtuální prohlídku hlediště se můžete podívat tady: http://www.teatroallascala.org/en/discover/theatre/virtual-tour.html

Operní dům La Scala dnes co do uznání soupeří o prvenství s Metropolitní operou v New Yorku. Zatímco MET diktuje výše honorářů (průměrných 300 tis. Kč pro sólistu za večer - výjimky potvrzují pravidlo), La Scala proslula svým kontroverzním a emotivním publikem. Své angažmá v La Scale komentuje česká sopranistka Eva Urbanová takto:

...Navíc dodneška fungují klaky (pozn. skupiny lidí najatých na prosazení jistého záměru - např. organizovaný potlesk). Podplatíte padesát studentů, koupíte jim lístky na bidýlko a přikážete jim, aby bučeli, a oni bučí, mají dokonce předepsáno, v kterém okamžiku mají bučet. Takže v parteru řvou Bravo a nahoře pár lidí dělá bú. Představení šlo nahoru, rostlo, kulminovalo a v tom začali bučet... Bučelo se a nikdo nevěděl proč... Pak nám vedení divadla říkalo: To je dobré, to jste ještě dopadli dobře, tady vypadá každá premiéra takhle - i mnohem hůř. Počkejte na první reprízu, všichni budou křičet Bravo. A taky že ano, bylo to tak...

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/La_Scala

http://en.wikipedia.org/wiki/La_Scala

http://www.teatroallascala.org/en/index.html

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka