Spadla koruna z naší hlavy,

běda nám, neboť jsme hřešili.

Druhý (Herodův) chrám byl postaven v roce 518 před narozením Krista na místě jeruzalémského (Šalamounova) chrámu zničeného v roce 586 př. Kr. (srv. 2 Královská 25,8-10) Nebúkadnessarem II.
Za vlády perského krále Kýra II. bylo umožněno, aby se vrátili Židé z vyhnanství a v rámci „náboženské svobody“ obnovili chrám.
Chrám byl centrem židovských bohoslužeb. V druhém Chrámu již chyběla Archa úmluvy (ve svatyni tak zůstal jen kámen, na kterém schrána stála), nádoba s manou (která byla uchovávána z putování Izraele do Kanaánu) a Áronova hůl.
Z prvního chrámu tak zůstala zachována jen menorah - sedmiramenný svícen.

Chrám, který byl zbudován navrátilci z Babylóna byl však jednoduchý a prostý.
Herodes Veliký jej proto roku 19 př. Kr. nechal přestavět a proměnil jej v honosnou stavbu. Herodův chrám byl zbudován ze zelenkavého a bílého mramoru. Vylepšování a rozšiřování Chrámu pokračovalo i po Herodově smrti — téměř až do jeho zániku 10. srpna roku 70, kdy byl vypálen římským vojskem vedeným Titem.
Byl to zásadní zlom v Židovské válce. Farizeové, kteří patřili k umírněným oponentům Říma a nesouhlasili s radikálními bojovníky, obsadili část Jeruzaléma a vedli bratrovražedný boj s radikály. Vnitřní slabosti a nejednoty svých odpůrců využili Římané nejprve vedení Vespasiánem a později Titem.
Krátce po svátku Pesach roku 70 zahájil Titus prudký útok na severní hradby. Židé je statečně bránili po celý měsíc. V červnu padly druhé hradby. Pak padly třetí hradby a Římané pronikli do severního Nového města. Bitva se vedla o každý dům. Obklíčení Židé se odmítali vzdát.
9. avu prolomili Římané chrámové hradby a Chrám vypálili.
Podle legendy kněží vyhodili jeho klíče vzhůru a z nebes se vztáhla ruka, která klíče chytila. Chrám hořel po dva dny a Římané vyloupili všechny jeho poklady. V Římě byl na počest vítězství postaven Titův oblouk zobrazující mimo jiné i uloupenou chrámovou menoru, zlatý sedmiramenný svícen.
Podle tradice zkázu Jeruzaléma a Chrámu způsobila vnitřní rozvrácenost společnosti, v níž byl každý zahleděný jen k vlastnímu prospěchu.

V talmudu čteme alegorický příběh:
V Jeruzálemě žil bohatý muž a rozhodl se uspořádat hostinu. Poslal tedy sluhu, aby předal pozvánky, včetně jeho nejlepšímu příteli Kamcovi. Sluha se ovšem spletl a pozvánku donesl jeho nepříteli Bar Kamcovi. Ten pozvání přijal avšak, když se dostavil na hostinu, setkal se s nevlídným chováním v podobě vyhození. Nabídl tedy, že zaplatí za svou porci, ale hostitel mu odvětil stručným ne. Když nebyla přijata ani nabídka, že zaplatí polovinu celé hostiny, zmocnila se ho neutěšitelná touha po pomstě. Proto řekl císaři, že Židé plánují povstání. Aby to dokázal, poradil císaři, nechť jim pošle obětní zvíře a sám pak uvidí, zdali jej přijmou. Císař tak učinil, ale Bar Kamca mu po cestě poškodil pysk a učinil jej tak nepřijatelným pro obětování. V Jeruzálemě na tuto vadu přišli a začalo tak dohadování o správné reakci tak, aby neporušili zákon a zároveň neurazili císaře. Nakonec uznali, že bude vhodnější dar přijmout. Rabi Zacharja však namítl, že Tóra to nedovoluje. Dokonce začaly dohady, zda nezabít Bar Kamcu, neboť by se tak císař o nepřijetí nevhodné oběti nedozvěděl. Znovu ale rabi Zacharja nesouhlasil a zapřičinil se o to, že zvíře nepřijali. To však způsobilo, že císař vydal rozkaz dobýt město. A tak byl zničen Chrám.

Zdroj:
http://vera-tydlitatova.eblog.cz/devaty-av-spadla-koruna-z-nasi-hlavy-beda-nam-nebot-jsme-hresili
http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%BD_chr%C3%A1m
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ti%C5%A1'a_be-av