Před rokem, 27.8.2012, zemřel ve věku 94 let armádní generál ing. Tomáš Sedláček, účastník druhé světové války a vězeň komunismu.
Narodil se 8.1.1918, tedy ještě za Rakouska-Uherska, ve Vídni v rodině aktivního důstojníka rakouské armády. Po vzniku Československa se rodina přestěhovala zpět do Čech. Po maturitě na vinohradské reálce v roce 1935 nastoupil dobrovolně prezenční vojenskou službu, po jejímž absolvování byl přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Akademii ukončil jako jeden z nejlepších v létě 1938 a v hodnosti poručíka dělostřelectva nastoupil službu v Hradci Králové.
Po okupaci a rozpuštění československé armády krátce působil na Okresním úřadu v Jilemnici a počátkem roku 1940 se rozhodl k odchodu do zahraničí. „Balkánskou cestou“ se v květnu 1940 dostal k naší zahraniční armádě do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Zde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek čs. a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu. Jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní brigády se zúčastnil bojů na Dukle. Dne 7. října 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Poslední válečnou zimu prožil ve slovenských horách.
V létě 1945 nastoupil, již v hodnosti majora, jako profesor bojové zdatnosti na Vojenské akademii v Hranicích. V letech 1946–1948 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Po krátkém působení ve štábu 11. pěší divize v Plzni (1948–1949) až do svého zatčení v únoru 1951 přednášel týlové zabezpečení na bývalé válečné škole.
Zatčen a souzen byl v souvislosti s vykonstruovanou „protistátní skupinou Irena“. V létě 1952 jej Státní soud poslal do vězení na doživotí. Prošel hradčanským „Domečkem“, věznicemi v Praze na Pankráci, ve Valdicích, na Mírově a v Leopoldově. Od roku 1953 až do propuštění v květnu 1960 byl vězněn v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku. V souvislosti se svým uvězněním prohlásil: „Když už jsem stařec nad hrobem, tak si uvědomuji, že je nutné se politikou zabývat, mít přehled, ale přitom si ji držet od těla – zejména vojáci, i nynější, každý z nich by měl mít přehled, ale jakmile se zamotá do nějaké partaje, tak to je špatné.“
Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.
Po roce 1989 byl plně rehabilitován a postupně povýšen do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Za zásluhy mu byla udělena státní vyznamenání – Řád M. R. Štefánika a Řád T. G. Masaryka. Za statečnost v boji obdržel dvakrát Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medaili Za chrabrost. Byl nositelem řady zahraničních vyznamenání a také nejvyšších vyznamenání ministerstva obrany.
Tomáši Sedláčkovi byl vypraven státní pohřeb – poslední rozloučení proběhlo v Národním památníku na Vítkově a poté i ve strašnickém krematoriu.
Novinář Adam Drda, který s generálem Sedláčkem spolupracoval v rámci projektu Paměti národa, vzpomíná: Píše se o něm jako o "jedné z nejvýznamnějších osobností protinacistického odboje", Václav Klaus prohlásil, že byl "příkladem vojenské důstojnosti, skutečným a pravým vojákem, z jehož slov a činů byla patrná zásadovost, věrnost a láska k vlasti a k armádě". Nic proti velkým slovům, při podobných příležitostech jsou nejspíš namístě. Jenže přetvářejí člověka v pomník. Na mě pan Sedláček v osobním styku působil překvapivě nevojácky, ačkoli jsem ho skoro vždycky viděl v uniformě. Nejspíš to bylo tím, že si důstojníka představuju jako muže, ze kterého sálá tvrdost, neříká nic tzv. nadbytečného, máte tendenci postavit se do pozoru. Tomáš Sedláček byl ale příjemný, ochotný, společenský - a sebeironický.
http://www.pametnaroda.cz/witness/addition/id/87
http://www.pametnaroda.cz/data/witness/87/recording/123-transcript.htm
http://hn.ihned.cz/c1-57311610-sebeironicky-general-tomas-sedlacek
http://books.google.cz/books/about/Vydr%C5%BEet.html?id=F8AlPwAACAAJ&redir_esc=y
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.