Dnes si připomínáme 760 let od smrti zakladatelky tohoto kontemplativního řádu, sv. Kláry.
Pocházela z italského šlechtického rodu Offreducci-Faverone v Assisi. Narodila se asi 16.7. 1194 jako Chiara Offreducio di Favarone, dcera rytíře Favorina a šlechtičny Hortulany. Měla tři mladší sestry, kterým dávala dobrý příklad svým zbožným a láskyplným životem.
O zasvěceném životě snad uvažovala již od 12ti let, kdy velkou diskusi mezi lidem vyvolalo rozhodnutí syna bohatého obchodníka se suknem, Františka, který se r. 1206 rozhodl pro službu Bohu v chudobě. O šest let později se Klára rozhodla ho následovat.
Strýc hrabě Monaldo Scifi měl v úmyslu Kláru v 18ti letech provdat za císařského důstojníka, hraběte Rogera. Krátce před zasnoubením, v noci po Květné neděli, v březnu 1212 za doprovodu přítelkyně uprchla tajně z domu. Jejím cílem byl kostelík Porcinkule. V něm, u oltáře Panny Marie si dala od sv. Františka ostříhat vlasy a přijala hrubý řeholní hábit. Za plápolání hořících pochodní složila slib chudoby, čistoty a poslušnosti, kterým se zasvětila Bohu. Poté odešla přebývat do nejbližšího kláštera benediktinek v Bastii a potom do dalšího benediktinského kláštera na úpatí Subasio. Strýc s dalšími příbuznými ji však vypátrali a za pomoci ozbrojeného doprovodu ji přišli odvést. Klára před nimi vběhla do kostela a držíce se oltáře stáhla závoj, aby všichni viděli ostříhání - znak zasvěcení. Prý se jí jako první zastal snoubenec a všichni pak ustoupili.
František pro Kláru a její nově vznikající komunitu vymohl u biskupa malý klášter s kostelem sv. Damiána. Odtud první jejich název "Chudé uzavřené dámy sv. Damiána." Jejich představenou v roce 1215 byla zvolena zakladatelka Klára. Název klarisky se ujal až po její smrti. Řeholní pravidla obdržely od Františka. Klára je jen upravila a trochu doplnila. Hodnostáři, kterým byla předložena, se tak tvrdého života v chudobě prý zhrozili. Klára však trvala na absolutní chudobě a o potvrzení jejího privilegia žádala papeže. Jednalo se o právo nejen nic nevlastnit osobně, ale ani nepřijímat nic do vlastnictví komunity. Předpokládá se, že první papežský souhlas udělil Inocenc III., pak v září 1228 Řehoř IX. a při návštěvě Assisi jej před smrtí Kláry ještě znovu potvrdil Inocenc IV.
Z rodiny přišla první do komunity Klářina mladší sestra Anežka a pak i Beatrice. Nakonec i její matka Hortulana. Klára se svými duchovními dcerami vedla asketický život. Vedle častých postů nosila pod šaty hrubý kající oděv a spala na holé zemi, což jí pak František zakazoval. Klára k němu měla vztah dětinské oddanosti a celé společenství "Menších bratrů" bylo předmětem její nadpřirozené lásky. Se svými sestrami podporovala tyto bratry společnými modlitbami v úsilí o křesťanskou obnovu tehdejšího života ve světě.
Klára byla omilostněna mnohými duchovními dary a vynikala moudrostí, pro kterou se k ní o radu obrátil jednou nejen František, ale písemně i papež Inocenc IV. Klára byla od konce roku 1224 těžce nemocná a ač téměř stále byla nucena ležet, s velkou obětí plnila úkoly představené a s velkou věrností řeholní závazky. Za bojů císaře Bedřicha II., vedených proti papeži, mohamedáni spojeni s Bedřichem r. 1243 oblehli Assisi a přiblížili se až ke klášteru. Klára, přes svoji nemoc, za pomoci sester došla do brány s oltářní svátostí. Pozvedla ji a saracéni se okamžitě dali na ústup. Později ochránila Assisi ještě jednou před ozbrojenci císařského vojevůdce Aversy.
Mezi těmi, kdo si dopisovateli s Klárou, byla i princezna Anežka česká, která se rozhodla následovat její příklad. Nejstarší ze čtyř dopisů odeslaných z Assisi je z r. 1235. Přísný řád Kláry přitahoval vynikající mladá srdce na více místech Evropy již za jejího života. Bylo to pro její příklad víry a lásky i pro horoucí modlitby, které za obrácení lidí vysílala ke svému Spasiteli. O jeho pokoře, utrpení a lásce často rozjímala. V utrpení vynikala trpělivostí a říkala: "Jak by si mohl člověk naříkat, když hledí na ukřižovaného Ježíše zalitého krví!"
Umírala po více jak 22 letech těžké nemoci a mluvila o útěše trpět z lásky k Ježíši Kristu. Krátce před smrtí přijala apoštolské požehnání od Inocence IV., který si povzdechl: "Kéž by mi dal Bůh, abych v hodině smrti potřeboval požehnání tak málo jako Klára." Pak byl mezi těmi, kteří šli za její rakví. Klára byla po dvou letech, 15.8. 1255, papežem Alexandrem IV. prohlášena za svatou. V roce 1849 bylo zjištěno, že její tělo nepodlehlo rozkladu.
Papežem Piem XII. byla r. 1958 prohlášena za patronku televize.
Zdroj:
Cesty víry – Po stopách sv. Kláry:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/207562215500009-po-stopach-sv-klary/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.