Událost dne

signály.cz » Událost dne » Zavřete oči, odcházím.

Zavřete oči, odcházím.

7. 8. 2013 0:00

Rubrika: osobnosti

Oldřich Nový alias Kristián se narodil 7. srpna 1899 na Žižkově.

Maminčino předčítání pohádek, které uměl brzy zpaměti, i strýc Miloš z otcovy strany ovlivnili jeho vztah k divadlu. Na otcovo přání se vyučil sazečem a zároveň hrál ochotnické divadlo, aby nabral zkušenosti. Jeho první placené angažmá mu ke konci první války dohodil přítel Saša Rašilov. Po několika menších angažmá v Praze mu ředitel ostravského divadla nabídl účinkování ve svém divadle. Tam získal nejen role, ale i další zkušenosti.
O mladém talentovaném herci se doslechl i František Neumann, šéf opery brněnského Národního divadla a roku 1919 mu nabídl angažmá. Zde pak Oldřich Nový zůstal 16 let. Brzy se stal vedoucí hereckou osobností brněnské operety. Od roku 1923 asistoval režisérovi Markovi a po jeho odchodu se stal hlavním režisérem operety v Brně. Přestože už tehdy byla opereta hlavním finančním zdrojem divadel, pohlíželo se na ni jako na podřadný a druhořadý žánr. Oldřich Nový se ale svým novým neotřelým přístupem, láskou a talentem snažil o její povznesení a podařilo se se mu to. V dalších letech v Brně se snažil vytvářet hudební komedii, v níž se mluví, zpívá i tančí, ale musí souviset především s dějem. V Brně působil v letech 1919 - 1935, a pak odešel do Prahy, kdy přešel do pražského "Nového divadla", jež mělo nevalnou pověst.
První inscenací uvedenou v Novém divadle bylo Štěstí do domu (přeložil, režíroval a hrál hlavní úlohu). Postupně se začala návštěvnost jeho divadla zvyšovat, takže brzy ve spoluprací Ralphem Benatzkym uvedl další hudební komedii Okouzlující slečna. Výborné kritiky lákaly do jeho divadla stále víc lidí a od roku 1937 si nemohl co se týká návštěvnosti a tržeb, na nic stěžovat. Každý rok přes léto odjížděl do ciziny, kde hledal zajímavé náměty her pro své divadlo a se zájmem sledoval zahraniční postupy v divadlech. Za okupace uváděl každý rok jednu premiéru, a všechny byly úspěšné, a dočkaly se stovek repríz.

Do paměti většiny lidí se však Oldřich Nový zapsal až hraním ve filmech.
V r.1934 hrál lupiče gentlemana Fredy Monokla v Majerově filmu Rozpustilá noc, v roce 1936 účinkoval ve filmu Karla Lamače Na tý louce zelený a ve filmech Vladimíra Slavínského Uličnice a Rozkošný příběh. Hugo Haas mu v roce 1936 nabídl pro jeho filmovou kariéru rozhodující roli komorníka ve svém filmu Velbloud uchem jehly. Ten ve své době patřil k nejoblíbenějším a nejkvalitnějším veselohrám a nebylo recenze, jež by se pochvalně nezmiňovala o výkonu Oldřicha Nového. Roku 1937 hrál ve čtyřech snímcích (Třetí zvonění, Advokátka Věra, Důvod k rozvodu, Falešná kočička).
Největší filmové popularity dosáhl až snímkem Mace Friče z roku 1939 Kristián. V tom roce následovaly ještě tři filmy, které jsou vrcholem jeho filmové tvorby (Dědečkem proti své vůli, Eva tropí hlouposti aDívka v modrém). Do roku 1944 stihl natočit ještě deset dalších hudebních komedií, které ale stejného úspěchu již nedosáhly.
Oldřich Nový byl milovníkem jen na plátně, pro něj byla jedinou ženou paní Alice roz. Wienerová, s níž se oženil 11. června 1936 po osmileté vážné známosti. Její smrti roku 1967 ho velmi vnitřně ranila. Měli spolu dceru Janu (*1935). Manželka Alice mu byla velkou oporou, stála za ním čtyřicet let, pomáhala mu v divadle, vedla finance, některé hry překládala z mnoha světových jazyků. Její zásluhou byl vždy upravený, nažehlený, elegán. Po mnoho let ji chránil před deportací pomocí vlivných přátel, ale nakonec je oba zatkli a vyslýchali právě roku 1944. Pak Nového poslali do sběrného tábora Hagibor, odkud ho i se stovkami dalších odvezli do koncentráku Osterode v Sasku. Spolu s ním zatkli i jeho manželku Alici, tu odvezli do Terezína. Oldřich Nový se s ní odmítl dát rozvést kvůli jejímu židovskému původu. O dceru Janu se v době jejich zatčení starala její kmotra Hana Vítová.
Po návratu z koncentráku se vrhl opět do práce. Dekretem ministra školství nesmělo být divadlo již soukromé. Komunistický režim prohlásil operetu a hudební komedie za „škodlivé paumění sloužící zkažené buržoazii k odvádění pozornosti od palčivých problémů socialistického budování.“ V letech 1959 - 1964 učil Oldřich Nový na pražské konzervatoři adepty herectví. V Činoherním klubu na konci šedesátých let hrál ve hře Hodinový hoteliér napsané Pavlem Landovským pravděpodobně přímo pro něj. V poválečném filmu už nebylo pro elegantního šarmantního pána získávajícího srdce krásných žen místo. Komedie Parohy z roku 1947 propadla. V roce 1949 přišel Mac Frič s nabídkou role René Skalského v parodii na romantický žánr Pytlákova schovanka. Oldřich Nový bez váhání přijal a spolu natočil druhý jeho nejúspěšnější a nejkvalitnější film. Kritika jej tehdy převážně dobře přijala, i když se našlo mnoho těch, kteří nepoznali parodii a nezjistili, o co jde. V letech 1950 - 54 byl jmenován vedoucím jedné z dramaturgických skupin státního filmu.
Do konce života hrál ještě menší role ve třinácti filmech. Mezi nimi vynikly žánrová parodie Fantom Morrisvillu v režii Bořivoje Zemana a komedie Zdeňka Podskalského Světáci. V roce 1969 pro rozhlas upravil, režíroval i hrál Mam´zelle Nitouche.
Jeho poslední filmová role byla v seriálu „Taková normální rodinka“ z roku 1971, kde ztvárnil účetního Koníčka. V té době mluvili s Macem Fričem o natočení Kristiána po třiceti letech, ale z projektu sešlo. Následně vystupoval sporadicky i v divadle a to hlavně v rolích, které znal z Nového divadla. Největší úspěch měl právě v Karlínském divadle v roli Celesténa v operetě Mam´zelle Nitouche. V posledních letech života téměř nevycházel ze svého bytu. Když Miloš Forman točil v Praze svého oskarového "Amadea" v březnu 1983, zastavil se u svého přítele a učitele na návštěvu.
O pět dní později, 15. března 1983, Oldřich Nový zemřel.

Poslehněte si Oldřicha Nového v písni Jen pro ten dnešní den.