Narodil se 8. září 1831 v jihočeském městečku Velešíně jako první ze čtyř dětí zámečníka Josefa Kamarýta a Anežky, rovněž rozené Kamarýtové. Několik jeho dalších příbuzných je spojeno s obrozeneckými aktivitami v Jižních Čechách.
Původně chtěl být lékařem, ale již po roce studia na univerzitě ve Vídni opustil (mj. kvůli svému odporu k anatomii) a vstoupil do českobudějovického semináře. Bedřichův mladší bratr Jan se také stal knězem.
Poté, co se náhodně seznámil s jistým amatérským malířem se také začal intenzivně zabývat malbou náboženských témat. Učitelem mu byl německý malíř Mücke, který zrovna v té době pobýval v Českých Budějovicích.
Dne 23. července 1854 přijal ve svých 23 letech kněžské svěcení. Roku 1857 s biskupem J. V. Jirsíkem navštívil Řím, což v té době bylo pro většinu katolíků jenom nesplnitelným snem. Biskup si mladého kněze oblíbil a měl pochopení pro jeho zálibu.
Již jako kaplan v Hořepníku maloval chrámové obrazy.Jeho malířská tvorba je velmi rozsáhlá a odhaduje se na 2100 obrazů, v naprosté většině s církevními náměty. Jeho díla nacházíme především v kostelech a kaplích oblasti jižních a jihovýchodních Čech (Jindřichohradecko, Pelhřimovsko a Táborsko), ale některé obrazy dodal i na Moravu, do Rakouska a dokonce i do českých kostelů v USA díky kontaktu s českým knězem zde působícím, jihočeským rodákem Mons. Josefem Hessounem (obrazy v kostele sv. Jana Nepomuckého v St. Louis byly zničeny spolu s budovou kostela roku 1896 větrnou smrští).
Styl jeho maleb bychom mohli označit jako projev národního a náboženského romantismu. Byl ovlivněn produkcí 19. století, např. J. V. Hellichem, nazarény a především J. Führichem, kterého si dle svých slov vážil nejvíce. Kamarýt hojně kopíroval starší díla mistrů a neváhal určitá schemata opakovat i několikrát. Šlo mu především o pořízení důstojného posvátného oltářního obrazu, srozumitelného všem věřícím, nikoli o zvyšování vlastní prestiže. Z lokalit, v nichž dodnes můžeme vidět Kamarýtovy obrazy, jmenujme především kostely v Cetorazi, Deštné (mj. téměř celá výzdoba kaple sv. Jana Křtitele), Jindřichově Hradci (kostel sv. Václava), Kardašově Řečici (křížová cesta), Kostelní Radouni, Lidmani, Mnichu, Nové Cerekvi, Pacově, Pluhově Žďáru, Soběslavi, Strmilově (křížová cesta), Velešíně , Eši (oltářní obraz sv. Máří Magdalény).
Ve starším věku, kdy mu již tak nesloužilo zdraví, se začal věnovat literární tvorbě. Jedná se o historické povídky situované do různých období od nejstarších dob křesťanských přes středověkaž po 17. stol. - Kábové z Rybňan (1893).
Tato povídka se týká zámku Červená Lhota Žena zámeckého pána se prý jako vyznavačka protestantské víry protivila svému manželovi, věrnému katolíkovi a chtěla mu z okna vyhodit posvátný rodový kříž, k němuž se modlil. V okamžiku, kdy se vykláněla ven a relikvii vrhala do hlubin, se setmělo a strhla se strašlivá bouře. Náhle přiletěl čert. Nejen, že ji odnesl do pekla, ale zacházel s ní přitom tak hrubým způsobem, že na stěně zámku zůstaly stopy její krve. A ty nešly smýt, takže zámek byl natřen červeně. Pravdivý základ této pověsti je v tom, že existoval zřejmě náboženský spor dvou rodin, katolíka Bohuchvala a pravděpodobného protestanta Jiřího, který šel tak daleko, že při něm opravdu občas tekla krev. A reálná je také existence památného kříže tohoto rodu, který nezmizel, dodnes je přechováván v kostele sv. Ottona v nedaleké Deštné, kde je páter Kamarýt pochován po smrti v r. 1911.
Dílo:
Cesta do Říma, kterou v průvodu jeho Excelence ...
Kábové z Rybňan: historická povídka
Symboly lásky
Setníci 5. legie: hist. povídka
Chrysanta
Positivista
Dcera krále Chosrola
Z říše Triglava
Bůh to chce
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Kamar%C3%BDt
http://www.cervena-lhota.cz/povest-a-skutecnost.php
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.