„Církev se týká všech lidí, protože Kristus se týká všech lidí.“

4. 9. 2013 9:00
Rubrika: osobnosti

Tato slova pocházejí z díla Henriho de Lubaca – francouzského jezuity, kardinála a brilantního teologa – jednoho z největších, které 20. století darovalo církvi a světu; teologa, který bývá srovnáván s bl. Johnem Henry Newmanem a který svým významem rámec svého století překonává.


Henri de Lubac se narodil 20. února 1896 ve francouzském Cambrai v lyonské diecézi. Po studiích na jezuitských školách sám roku 1913 do řad Tovaryšstva vstoupil; jeho noviciát však neblahým způsobem poznamenala světová válka. Z ní si také odnesl těžké zranění, jehož následky jej trápily po celý zbytek života.

Ve studiu de Lubac pokračoval v Římě, kde získal roku 1929 doktorát z teologie. Na kněze byl vysvěcen již o dva roky dříve, a to 22. srpna 1927. Následujících 20 let působil na univerzitě v Lyonu, odkud byl donucen odejít roku 1950.

Henri de Lubac byl velmi plodným autorem. Prvním významným dílem byl spis Katolicismus z roku 1938 – jakási „vstupní brána“ do dalších de Lubacových spisů. Zde vystupuje do popředí nesmírně důležitý a významný teologický koncept, který rozhodujícím způsobem ovlivnil teologii 20. století – až po naši dobu: důraz na sebepochopení církve coby communio – společenství. Zrodila se tedy, můžeme-li to tak říci, komuniální ekleziologie: jakkoli jsou určité hierarchické, institucionální struktury pro církev bytostně nutné, její podstata je založena na fakticitě vztahů lidských bytostí s Bohem skrze Krista v Duchu Svatém.

Tento teologický důraz našel velmi širokou odezvu v teologii II. vatikánského koncilu, jehož těžiště spočívá právě v ekleziologii. Úzce souvisí s typicky koncilní teologií „všeobecného kněžství“ založeného na křtu, který je – krom jiného – vstupní branou do Božího lidu, jak o tom hovoří konstituce Lumen gentium:

»Posvátný a organický ráz tohoto kněžského společenství se aktivně projevuje svátostmi a ctnostmi. Křtem jsou věřící včleněni do církve a křestním nezrušitelným znamením jsou pověřeni konat bohopoctu křesťanského náboženství. Když se znovuzrozením stali Božími dětmi, mají závazek vyznávat před lidmi víru, kterou dostali od Boha prostřednictvím církve.« (LG 11)

»K této katolické jednotě Božího lidu, která je předznamenáním a hybnou silou všeobecného míru, jsou povoláni všichni lidé. Různým způsobem k ní patří anebo jsou k ní zaměřeni jak věřící katolíci, tak ostatní věřící v Krista, tak konečně všichni lidé bez výjimky, kteří jsou Boží milostí povoláni ke spáse.« (LG 13)

 

A ozvěnu tohoto konceptu najdeme i ve známé úvodní části konstituce Gaudium et spes:

»Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do otcova království jsou vedeni Duchem svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami.« (GS 1)

Henri de Lubac byl skutečně jedním z klíčových teologů II. vatikánského koncilu. Bylo to pro něj i určitým zadostiučiněním – v 50. letech mu totiž nebylo umožněno publikovat ani vyučovat. Stalo se tak v důsledku velké pozornosti, kterou vzbudila jeho interpretace sv. Tomáše Akvinského v díle Surnaturel z roku 1946.

Tato kniha nebyla oficiálně nikdy odsouzena; její „výbušnost“ spočívala v nové, neotřelé interpretaci, která se lišila od tehdy všeobecně rozšířeného a „neoficiálně oficiálního“ výkladu Suarezova. De Lubac se však – jak bylo jeho zvykem – neomezil na komentáře ke komentářům, nýbrž šel přímo k pramenům, tzn. k Tomášovým textům, což mu ovšem soudobí komentátoři komentářů na vlivných místech měli za zlé. Představený řádu jej tedy roku 1950 požádal, aby se stáhl do ústraní, dokud se situace neuklidní. Uklidňovala se šest let.

Velkou odezvu si však tou dobou získávalo jeho dílo Meditace o církvi, které mimo jiné hluboce oslovilo arcibiskupa Montiniho, pozdějšího papeže Pavla VI. Právě z této knihy pochází varování před největším rizikem pro církev – pokušením „spirituality mondénnosti“, o němž hovořil i papež František; spirituality, která by z církve dělala „nevládní organizaci s velmocenskými ambicemi, nemocnou triumfalismem“ – církev, která by zapomněla konat vše „k větší slávě Boží“, jak zní heslo Tovaryšstva Ježíšova, řeholní rodiny Henriho de Lubaca i papeže Františka.

 

60. léta naopak byla pro de Lubaca dobou pilné práce. Papež bl. Jan XXIII. jej přizval ke spolupráci na přípravě koncilu a posléze se Henri de Lubac stal jednou z klíčových postav Koncilu samotného jako tzv. peritus – odborný teologický poradce, podobně jako např. Karl Rahner či Joseph Ratzinger. Právě s nimi se po Koncilu podílel na založení a vydávání Mezinárodní katolické revue Concilium, velice kvalitního a fundovaného periodika, zaměřeného mimo jiné na interpretaci koncilních textů a myšlenek.

Jako interpret Koncilu byl Henri de Lubac nad jiné povolanější. O jeho vlivu na koncilní ekleziologii jsme již hovořili; dlužno dodat, že de Lubacův vliv lze vystopovat také v konstituci Dei verbum, dekretu Ad gentes či deklaraci Nostra aetate. Jeho dílo po zásluze oceňovali papežové, naposledy pak bl. Jan Pavel II., který de Lubaca jmenoval kardinálem – a to dokonce dvakrát. Poprvé totiž kardinálskou hodnost odmítl; napodruhé však – když byl dispenzován od přijetí biskupského svěcení (jež požaduje právo) – již přijal. Stalo se tak roku 1983.

Svá léta Henri de Lubac dožil v Paříži. Zde také zemřel 4. září 1991 a zde byl pochován v hrobce Tovaryšstva Ježíšova. Právě dnes je tomu tedy 22 let, kdy odešel na věčnost „jeden z myslitelů, kteří vytvořili intelektuální klima, jež umožnilo konání II. vatikánského koncilu, a to zvláště tím, že otevřel přístup k nesmírným duchovním pokladům katolické tradice, již téměř pohřbila post-tridentská ‚barokní‘ teologie“ (The Oxford Dictionary of the Catholic Church).

Zdroje:
http://bishopsblog.dioceseofcheyenne.org/tag/henri-de-lubac/
http://www.ignatiusinsight.com/authors/henridelubac.asp
http://www.iencyklopedie.cz/henri-de-lubac/
http://www.credenda.org/index.php/Theology/henri-du-lubac-and-catholic-renewal.html
http://www.ts.mu.edu/readers/content/pdf/60/60.2/60.2.1.pdf

Zobrazeno 1053×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka