Odmítl jsem zradit, lhát, podvádět.

3. 9. 2013 10:38
Rubrika: osobnosti

Odmítl jsem být v ničemném a mravně zpustošeném světě ničemou. (Edvard Beneš)


Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší z deseti dětí. Po maturitě na gymnáziu v Praze začal studovat na Filosofické fakultě Karlovy univerzity, kde se stal žákem svého pozdějšího celoživotního spolupracovníka T. G. Masaryka.
V roce 1905 odešel Beneš do zahraničí. Na pařížské Sorbonně studoval sociologii a politologii, v Dijonu práva. Absolvoval také studijní pobyt v Londýně a Berlíně. Po návratu do Prahy nastoupil Beneš pedagogickoudráhu. Po angažmá na obchodní akademii začal přednášet na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. 

Oženil se v roce 1909 s Hanou (Annou) Vlčkovou, kterou potkal během svého pobytu v zahraničí. Manželství bylo bezdětné.
Beneš byl příznivcem sociálních demokratů a zpočátku se neztotožňoval s Masarykovými politickými názory. Přesto ale nakonec rozšířil řady Masarykova politického uskupení tzv. realistů, kteří kladli důraz na přesnost a vědeckost poznání.
Poté, co Masaryk v prosinci 1914 odešel do zahraničí, stal se Beneš jeho hlavní komunikační spojkou a zorganizoval tajnou protirakouskou organizaci Maffie, která z domova podporovala exulanty. Definitivně emigroval do Francie v září 1915, když mu doma hrozilo zatčení.
Společně s Masarykem a Milanem Rastislavem Štefánikem založili v Paříži roku 1916 Československou národní radu, v níž se stal jejím generálním tajemníkem a z které 14. října 1918 vznikla první československá vláda. V ní Beneš obsadil post ministra zahraničí a ministra vnitra. O 14 dní později pořádal v Ženevě setkání se zástupci domácího odboje, kde se jednalo o podobě nového státu. Do Československa se Beneš vrátil až v roce 1919 jako ministr zahraničí již regulérní vládypoté, co se účastnil mezinárodních poválečných vyjednávání. Na tomto postu působil až do Masarykovy smrti roku 1935. Coby ministr vyjednával podobu hranic nového státu a měl rozhodující vliv na vytváření vztahů s jinými zeměmi.
Beneš byl uznávaným diplomatem, který se zúčastňoval důležitých mezinárodních jednání. Stál i u zrodu Společnosti národů, kde postupem času vystřídal několik vysokých postů a nakonec v roce 1935 stanul ve funkci předsedy.
Když prezident Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval, nastoupil Beneš 18. prosince 1935 na jeho místo a stal se druhým československým prezidentem. Ještě v posledních dnech svého působení na ministerstvu zahraničí uzavřel kvůli sílící hrozbě z nacistického Německa spojenectví se Sovětským svazem. Hrozba se zanedlouho naplnila. Beneš byl donucen kapitulovat a 30. září 1938 přijal mnichovský diktát. Pod vlivem těchto událostí nakonec Beneš abdikoval a počátkem října opustil Československo. Usadil se v Londýně, kde setrval prakticky až do konce války.
Už v březnu 1939 prohlásil Beneš Mnichov za neplatný a nadále prosazoval právní kontinuitu Československa před zářím 1938. V červenci 1940 se v Londýně zasadil o vytvoření exilové vlády a postavil se do čela republiky. Zároveň v zahraničí bojoval za obnovu státu v jeho předmnichovských hranicích, pro což postupně získal souhlas spojeneckých velmocí. Stál také v pozadí operace Anthropoid, atentátu na Reinharda Heydricha. Beneš měl na paměti, jak se západní státy zachovaly vůči Československu v roce 1938, kdy od něj daly ruce pryč. Proto se koncem roku 1943 vydal do Moskvy, aby tam dojednal druhou dohodu se SSSR o vzájemné válečné i poválečné pomoci. V závěru války v Košicích jmenoval poválečnou vládu, 16. května se vrátil do Prahy a 28. října byl oficiálně potvrzen ve funkci prezidenta republiky. Ihned začal pracovat na obnově demokracie v zemi. Doufal přitom ve spolupráci se západními mocnostmi i se Sovětským svazem. Tlak SSSR ve spojení s rostoucí mocí KSČ, jež v roce 1946 drtivě v českých zemích vyhrála volby, však nakonec přerostl v uchvácení moci komunisty. 25. února 1948 podlehl československý prezident tlakům komunistů, přijal demisi demokratických členů vlády a jmenoval nové, dosazené Klementem Gottwaldem. V květnu 1948 odmítl podepsat novou ústavu, nedokázal však běh událostí zastavit. Zhoršoval se jeho zdravotní stav, 7. června rezignoval na svou funkci a uchýlil se do soukromí.
Zemřel 3. září 1948 v Sezimově Ústí, kde byl také pohřben.

Zdroj:
http://tema.novinky.cz/edvard-benes

 

Zobrazeno 1314×

Komentáře

Libor Bláha

Nicméně doteď se spousta lidí pře, zda je zrádce nebo není, spousta vojáků ho neměla ráda, ani tehdy ani dnes, a zkuste se dneska v některém obnoveném objektu čs. opevnění zeptat na Beneše - většinou na něj člověk mnoho dobrého neuslyší.

Až do svého nástupu na prezidentský post neudělal víceméně žádnou chybu, i když se občas objevují výhrady ke směřování jeho zahraniční politiky. Nicméně můj osobní názor je, že zradil hned 2x: podepsáním mnichovského diktátu bez schválení parlamentu se dopustil podle zákona vlastizrady a ústup komunistům v roce 1948 byla zrada druhá (pomohl tím k vytvoření totalitního státu).

Málo se ví, že zatímco všichni představitelé exilových vlád byli během roku 1940 v bombardovaném Londýně, Beneš odmítl. Ostatní tam byli jako vzor odvahy vojákům v exilu.

ViZ

libor477: v prvním případě (kapitulace po Mnichovu) je zpětně historicky vidět politický realismus... mluvit o "Benešově zradě" je stejné jako hodnotit Dubčeka v roce 1968 očima dnešní demokracie
V případě druhém je to ještě lidštější... nemocný člověk vůči lidem typu Gottwalda. Já zažil komunismus na vlastní kůži... (byť v jeho dekadentní podobě osmdesátých let) a proto říkám: "není-li dobré řešení, pak ho nelze zvolit". BTW: odmítl podepsat novou ústavu 9. května, a bylo to k ničemu Na tom se realisticky ukazuje skutečná politickomocenská situace...

Libor Bláha

Mnichov to byl nejspíš ten zlom, kdy se Češi začali ohýbat. Tenkrát Heydrich prohlásil: "Český člověk se ohne, ale zlomit se nedá." Dneska víceméně platí jen první polovina citátu.
Po Mnichovu se několik vojáků a velitelů nejen v opevnění zastřelilo, nemohli unést hanbu že by se vzdali bez boje jako jejich nadřízení a politici. I toto jsou zapomenutí hrdinové národa. Dneska by něco takového udělala jen hrstka lidí, povětšinou ještě z AČR kterým lidé nadávají do žoldáků. A to že dneska se snaží spousta lidí projít za jakoukoliv cenu má počátek - v podpisu Mnichova.
Ano, Beneš byl pod tlakem, vyhrožovali mu, ale podpis Mnichova bez schválení parlamentu - to je vlastizrada podle tehdejších zákonů. Parlament neměl šanci něco projednat, protože už to bylo podepsané,

Libor Bláha

Situaci z Londýna nemá cenu komentovat, ta mluví za vše. Všichni představitelé exilových vlád kromě Beneše v Londýně byli. Všichni tím vyjádřili podporu a důvěru exilovým vojákům - kromě Beneše.

K roku 1948: ano, nepodepsal novou ústavu. Nicméně podepsal tu demisi. A nelíbí se mi, že více jako polovina národa odsuzuje Háchu v Protektorátu (včetně Beneše) a Beneše hájí. V čem se tedy lišili? Hácha byl pod mnohem větším tlakem a měl mnohem chatrnější zdraví. Jak říkám: Hácha je pro mě hrdina, který se snažil zmírňovat následky německé moci, ale o Benešovi tohle nemůžu říct ani při nejlepší vůli. Takový mám názor.

Tofl

Edvard Beneš to měl velice složité. Ať už je na něj názor jakýkoli, tak udělal pravděpodobně co mohl. Každá doba má své a nelze příliš soudit něco, co je více jak půl století staré. Soudit se dá pouze přítomnost. Z minulosti si můžeme vzít jen ponaučení a snažit se o to, abychom si historii nezažili na vlastní kůži.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka