Šťastná svatá Bakhita

Šťastná je asi každá svatá. Ale tato se tak jmenovala.

Tohle pro ni paradoxní jméno jí nebylo dáno při narození, jak tomu bývá zvykem, ale od otrokářů, kteří ji jako malou unesli.

Bakhita (nar. 1870) si své původní jméno snad ani nepamatovala. Narodila se v Súdánu v muslimské rodině, odkud ale byla unesena a prodána do otroctví. Jako s otrokyní s ní také jednali. Nakonec se ale dostala do rodiny italského konzula Kalista Legnaniho, který byl sice také jejím pánem, ale narozdíl od jiných s ní zacházel jako s člověkem. Díky politickým změnám se Legnani vrátil do Itálie, Bakhitu vzal s sebou a tam ji svěřil svému příteli jako pečovatelku pro jeho narozenou dceru.

Rodina ale musela odcestovat, a tak dala nejen svoji dceru, ale také Bakhitu do péče sester kanosiánek. Tady poznala Bakhitu věci nevídané: "Tady, po děsivých "pánech", jimž doposud patřila, poznala "pána" zcela odlišného, kterého v benátském dialektu, jež si osvojila, nazývala "paron" Pán, Bůh živý, Bůh Ježíše Krista. Dosud znala pouze pány, kteří jí opovrhovali a zacházeli s ní nelidsky anebo ji v lepším případě pokládali za neužitečnou otrokyni. Nyní však zaslechla, že existuje jistý "paron" - pán, který je nade všemi pány, Pán všech pánů, a že tento Pán je dobrý, zosobněná dobrota. ... Byla mu známa, byla jím milována a byla očekávána. ... Nyní měla naději. Už nejenom malou naději, že najde pány, kteří nebudou tak krutí, ale velkou naději: jsem milována definitivně, ať se stane cokoliv, jsem očekávána touto Láskou. A tím je můj život dobrý.

Poznáním této naděje byla "vykoupena", už se necítila být otrokyní, ale svobodnou dcerou Boží. ... 9. ledna 1890 byla pokřtěna a biřmována a 8. prosince 1896 složila ve Veroně sliby v Kongregaci sester kanosiánek." (Benedikt XVI.: Spe salvi)

Zemřela 8. února 1947 - skutečně šťastná. 1. října 2000 byla svatořečena.

Autorka: Katulda