Sv. Kunhuta - císařovna a řeholnice

Dnes si připomínáme císařovnu a řeholnici - svatou Kunhutu, známou také jako Kunhutu Lucemburskou.

Dcera hraběte Sigfrida a jeho ženy Hedviky toužila už od mládí po Bohu. Ačkoliv jí rodiče vybrali za manžela bavorského vévodu Jindřicha, ona se rozhodla zasvětit Bohu. Jindřich její přání schválil a také on se pro to rozhodl. Jejich manželství bylo možná zvláštní, oba ale spolu žili v trvalé lásce.

Jindřich byl v roce 1002 zvolen německým králem a jeho žena prohlášena královnou. Roku 1014 pak byl Jindřich korunován za římského císaře.

V Německu Kunhuta budovala chrámy a kláštery, sama žila skromně, aby mohla být co nejvíce štědrá.

Svatá Kunhuta, Meister von Meßkirch (16. stol.)

Každý člověk prochází zkouškami - tou bylo také rozšíření pomluv o Kunhutině nepravdivé nevěře. Tehdy byla právním prostředkem tzv. ordálie - "Boží soud" - Kunhuta měla udělat bosýma nohama patnáct kroků po rozžhavených radlicích. Císařovně se to podařilo bez jediné popáleniny, a tak byla zproštěna obžaloby.

Když Kunhuta onemocněla, slíbila, že pokud se uzdraví, založí klášter panen s benediktinskou řeholí. To se také stalo v Hesensku. Mezitím Jindřich zemřel a Kunhuta odložila korunu a císařský oděv a přijala roucho řeholní.

Po patnácti letech v klášteře zemřela a byla pochována vedle svého manžela. Roku 1200 ji papež Inocenc III. prohlásil za svatou.

Bývá zobrazena jako císařovna a řeholnice s knihou a kostelem, radlicí a řeckým křížem. Je patronkou bamberské diecéze, těhotných žen a dětí a nemocných.

Nechejme se také my inspirovat její pokorou a vytrvalou službou bližním.

Autorka: Katulda