A co na to Neznámý vojín?

12. 4. 2014 1:15
Rubrika: osobnosti

V zahradě za cihlovou zídkou jsem se usadila do trávy a začala ladit kytaru. Potom jsem vzala do ruky zpěvník.

Listuji ohmatanými stránkami, hledám písničky označené KK. Jako malá jsem je milovala. A miluju je dodnes. Všechny ty SalomeKamilyDaniely a Martiny pro mě byly dobře známé a zároveň hrozně neznámé.

Ptala jsem se tehdy, když jsem si poprvé všimla oné značky KK, co to znamená.

„Tehdy se jeho písničky nesměly zpívat,“ řekla mi máma. „Ale my jsme je zpívali. A do zpěvníků se psalo jenom tohle – KK.“

Uvažuju nad slovy, která jsou tolik let stará – a přitom nová. Stále není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní. Karavana mraků pořád táhne nad městy, kde zákon džungle panujeV kalužích je stále benzinová duha. Uznejte, že je to nadčasové.

Jsou věci, co se nemění. nebo to tak aspoň vypadá. Tajemný KK byl mistrem temné atmosféry. Z jízdy divného knížete, který z prstů koval mříže a z paží zábradlí mě ještě dnes, i když už jsem velká, mrazí (možná právě proto, že už jsem velká). A když nad palácem vlády ční prapor s gilotinou, úplně vidím tu scénu – vrah na rohu, děti, které už si nikdy nedají zmrzlinu, Ďábel děsivě se šklebící pod gotickou klenbou. 

Na druhou stranu to je nejen mistr temné děsivé atmosféry. Láska v jeho podání je snad ještě láskovější, než ve všech těch slaďoučkých písničkách, co na nás chrčí z rádia. Smutný příběh nejmenované války, kdy jen rezavé skvrnky ulpěly na čepeli u jílce meče a pak ty vdovy v alejích, vojácké tvrzení, že válka je holka moje, zase vojenský příběh o motýlovi, který zahynul jako naše láska… Vlastně jsou to takové mixy lásky a minulého režimu. Lásky a války. Zvláštní. A krásné!

Sedím si v zahradě, slyším skoro tiché listy lísek a říkám si, jaké písničky by tajemný KK napsal o dnešní situaci. Jestli by fakt jen nestačilo lehce přetextovat některé starší… ale ne, to jsme zase u politiky. A tohle není o politice.

Tohle je o muži, který psal geniální písně s precizními texty. Písně, které ještě dnes zvučí kolem ohňů, když hádáme, co nás čeká a nemine

Prší a venku se setmělo. Kytara zase visí na hřebíku, lísky i cihlová zídka se rozplynuly a zbylo toho vlastně málo – písně nadepsané KK v ohmataném zpěvníku a trošku smutný pocit, co by na to řekl neznámý vojín. Známý. V mém zpěvníku je jeho jméno víc než jen iniciály. Dnes už se zpívat smí.

Karel Kryl.

Je to dvacet let od jeho smrti, dnes by mu bylo sedmdesát let, a já si přeju jediné - aby ty jeho geniální texty neodumřely v Landových coverech a aby dál zněly kolem ohňů.

autor: Katusi

Sdílet

Komentáře

růžetrnitá Skvěle napsáno. Díky

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka